pondělí 18. srpna 2014

Vypnout dítě

"Kéž by šlo to dítě vypnout!" zatouží jistě někdy každá maminka, obzvlášť maminky dětí nadmíru uplakaných, upovídaných a hysterických. Ale ono to jde! Vlastně to mnoho lidí dennodenně dělá. Jednoduše potomka posadíte před televizi. I přes to, že není schopen správně chápat smysl pořadů ani se orientovat v rychlém střídání záběrů a prolínání obrazů, vydrží před ní sedět již od velmi raného věku hodiny. Sledování televize způsobuje (i u dospělého) ochromení vůle, takže dítě není schopno se od obrazovky odlepit - máte klid na celé odpoledne! 
Bohužel má tato metoda velmi mnoho negativ - dítě chce poznávat svět všemi smysly a aktivně vymýšlet hru, ale je přinuceno sedět a sledovat, jak aktivitu převzal kameraman. Vidí pohyb, ale samo je nehybné. Děj se odehrává bez ohledu na jeho pocity - nemůže zasáhnout, když se na obrazovce děje něco, co mu třeba nahání strach, začíná mu splývat realita s iluzí.
Dále jsou důsledkem sledování televize nedostatek pohybu, zakrňování, nerozvíjení fantazie, nepřiměřená pasivita, ochromení aktivity oka, agrese vznikající z nahromadění vjemů a pocitů, oslabování iniciativy a schopnosti samostatné hry, intelektuální přetěžování či špatné návyky. A to jsme se ještě nedostali ke kvalitě pořadů... 
Nevím, jestli mám děti upovídané a uplakané nadmíru, ale čas od času, když jsem na pokraji sil, si říkám, jak by bylo krásné je na chvíli vypnout. Přesto to nedělám...

Více hrůzných detailů viz např. R. Hradil (ed.): Výchova a zdraví našich dětí, Hranice 2011, s. 155 - 178.

Žádné komentáře:

Okomentovat