Zhasněte všechna ta světla!

S Vánoci, svátky klidu a míru, mám mimo jiné spojenou atmosféru tmavé tiché noci nad zasněženou krajinou, v níž září hvězda. Když jdu ale v těchto dnech v noci pěšky domů, vidím, že naší městské realitě není nic vzdálenějšího než tento obrázek.
Běžně únosný světelný smog, na který jsme si jakž takž zvykli, se mění ve světelné a světélkující násilí. Na každém druhém domě na mě blikají šňůry tisíců žároviček. Zajímá mě, jestli ti lidé u toho přemýšlí, když je tam věší. Nebo je prostě vybalí z krabice a natáhnou, protože je 1. prosince a protože to dělají všichni? Když už to dělají, proč to neudělají alespoň nějak vkusně?
Vidím cestou zábradlí balkónů obalená světýlky, barevně blikající okna, barevně blikající okrasné keře, jejichž majitelé se zřejmě řídili taktikou "čím více, tím lépe", barevně blikající siluety domů, barevně blikající úplně všechno. Fyzicky mě bolí se na to koukat. A když si představím to množství spotřebované elektřiny, úplně zbytečně...
Chápu, že ve městě nebo v supermarketech to člověk nemůže ovlivnit, ale doma by si mohl 9/10 toho kabelu zase zabalit do krabice a vystřihnout do okna hvězdu nebo anděla z papíru. Kdy se nám vytratila ze životů jednoduchost a skromnost? Kdy jsme přestali přemýšlet? A kdy jsme naposledy viděli svítit na nebi hvězdy?

Nehmotné obdarovávání

Prošli jsme si vývojem od dob, kdy nic nebylo a na vše se stály fronty přes "můžeme si koupit úplně všechno a taky že si to koupíme" po "bože, kam všechny ty věci dáme?" Škoda, že jsme nezažili doby "máme přesně to, co potřebujeme, nic navíc, nic méně". Doufáme, že se k nám o Vánocích nastěhuje co nejméně nepotřebných věcí, po dostatečně dlouhé době vyhazujeme dárky, které pro nás někdo (možná pečlivě) vybíral, zoufale přemýšlíme, co koupit našim blízkým, kteří už prostě mají všechno. Rušit obdarovávání ale zase nechceme, na to to máme v sobě moc zakořeněné a nakonec je to přece jen pořád radost, alespoň většinou. Krásné je, když se zastavíte, zamyslíte a vymyslíte něco, co se obdarovanému bude opravdu líbit a hodit. K tomu je ale potřeba, abyste ho znali jak své boty a taky ten čas na přemýšlení...v dnešní době těžká věc. A i když se poctivě zamyslíte, může se stát, že Váš dárek se bude zaprášený jen přendávat z místa na místo...

Jedním z řešení této prekérní situace jsou nehmotné dárky. Něco o tom vím, vzhledem k tomu, že moje sestra žije v Anglii a na Vánoce vždy přijede s příručním kufříčkem, do kterého se jí musí vejít vše potřebné. Osvědčily se nám proto vstupenky do divadla, na koncert, na masáž, permanentky na cvičení nebo podobný zážitkový dárek. Dále pak dárek, který se dá hned spotřebovat, rozuměj jídlo či pití, které byste sami sobě pro jeho luxusnost ani omylem nekoupili. To je také obzvlášť vhodný dárek pro tatínky a dědečky. Také můžete vybrat charitativní dárek, třeba kozu rodině v Kongu, ale to si myslím, že dědečci úplně neocení. Sestra mi pravidelně posílá z Anglie k narozeninám veselou (až parodickou) báseň, kterou mi napsala. Vždycky mi udělá velkou radost. Už jsem slyšela také o tom, že si lidé dávají poukázky na společně strávený čas (jak daleko jsme to dopracovali, že si toto musíme darovat na Vánoce) nebo naopak volný čas (pro otce od rodin velmi ceněný dar...dobrá, i pro matky). Určitě vám fungují spousty dalších možností. Můžete tak mít ze sebe dobrý pocit, že nepodporujete koloběh zbytečných věcí a zboží z továrny na pulty, k nám do šuplíku, do popelnice, do spalovny. 

Příjemné přemýšlení nad dárky a hezký advent!