Zhasněte všechna ta světla!

S Vánoci, svátky klidu a míru, mám mimo jiné spojenou atmosféru tmavé tiché noci nad zasněženou krajinou, v níž září hvězda. Když jdu ale v těchto dnech v noci pěšky domů, vidím, že naší městské realitě není nic vzdálenějšího než tento obrázek.
Běžně únosný světelný smog, na který jsme si jakž takž zvykli, se mění ve světelné a světélkující násilí. Na každém druhém domě na mě blikají šňůry tisíců žároviček. Zajímá mě, jestli ti lidé u toho přemýšlí, když je tam věší. Nebo je prostě vybalí z krabice a natáhnou, protože je 1. prosince a protože to dělají všichni? Když už to dělají, proč to neudělají alespoň nějak vkusně?
Vidím cestou zábradlí balkónů obalená světýlky, barevně blikající okna, barevně blikající okrasné keře, jejichž majitelé se zřejmě řídili taktikou "čím více, tím lépe", barevně blikající siluety domů, barevně blikající úplně všechno. Fyzicky mě bolí se na to koukat. A když si představím to množství spotřebované elektřiny, úplně zbytečně...
Chápu, že ve městě nebo v supermarketech to člověk nemůže ovlivnit, ale doma by si mohl 9/10 toho kabelu zase zabalit do krabice a vystřihnout do okna hvězdu nebo anděla z papíru. Kdy se nám vytratila ze životů jednoduchost a skromnost? Kdy jsme přestali přemýšlet? A kdy jsme naposledy viděli svítit na nebi hvězdy?

Nehmotné obdarovávání

Prošli jsme si vývojem od dob, kdy nic nebylo a na vše se stály fronty přes "můžeme si koupit úplně všechno a taky že si to koupíme" po "bože, kam všechny ty věci dáme?" Škoda, že jsme nezažili doby "máme přesně to, co potřebujeme, nic navíc, nic méně". Doufáme, že se k nám o Vánocích nastěhuje co nejméně nepotřebných věcí, po dostatečně dlouhé době vyhazujeme dárky, které pro nás někdo (možná pečlivě) vybíral, zoufale přemýšlíme, co koupit našim blízkým, kteří už prostě mají všechno. Rušit obdarovávání ale zase nechceme, na to to máme v sobě moc zakořeněné a nakonec je to přece jen pořád radost, alespoň většinou. Krásné je, když se zastavíte, zamyslíte a vymyslíte něco, co se obdarovanému bude opravdu líbit a hodit. K tomu je ale potřeba, abyste ho znali jak své boty a taky ten čas na přemýšlení...v dnešní době těžká věc. A i když se poctivě zamyslíte, může se stát, že Váš dárek se bude zaprášený jen přendávat z místa na místo...

Jedním z řešení této prekérní situace jsou nehmotné dárky. Něco o tom vím, vzhledem k tomu, že moje sestra žije v Anglii a na Vánoce vždy přijede s příručním kufříčkem, do kterého se jí musí vejít vše potřebné. Osvědčily se nám proto vstupenky do divadla, na koncert, na masáž, permanentky na cvičení nebo podobný zážitkový dárek. Dále pak dárek, který se dá hned spotřebovat, rozuměj jídlo či pití, které byste sami sobě pro jeho luxusnost ani omylem nekoupili. To je také obzvlášť vhodný dárek pro tatínky a dědečky. Také můžete vybrat charitativní dárek, třeba kozu rodině v Kongu, ale to si myslím, že dědečci úplně neocení. Sestra mi pravidelně posílá z Anglie k narozeninám veselou (až parodickou) báseň, kterou mi napsala. Vždycky mi udělá velkou radost. Už jsem slyšela také o tom, že si lidé dávají poukázky na společně strávený čas (jak daleko jsme to dopracovali, že si toto musíme darovat na Vánoce) nebo naopak volný čas (pro otce od rodin velmi ceněný dar...dobrá, i pro matky). Určitě vám fungují spousty dalších možností. Můžete tak mít ze sebe dobrý pocit, že nepodporujete koloběh zbytečných věcí a zboží z továrny na pulty, k nám do šuplíku, do popelnice, do spalovny. 

Příjemné přemýšlení nad dárky a hezký advent!

Biomrkev v plastu

Jste-li tak uvědoměle smýšlející, že si alespoň někdy kupujete biozeleninu, určitě jste na to již narazili - biomrkev v plastovém sáčku, biořepa na polystyrenovém tácku zabaleném v igelitové fólii. Zřejmě si máte díky tomu uvědomit, že si kupujete jakože luxusnější zboží. Protože hned vedle se válí obyčejná mrkev bez obalového materiálu. Stojíte v tom supermarketu a říkáte si, jak to měly naše babičky jednoduché, že nemusely zaměstnávat hlavu takovými.....složitými rozhodováními.
Takže my se snažíme zamezovat používání chemikálií v zemědělství poptávkou po biozelenině, ale druhým dechem vytváříme naprosto zbytečný nerozložitelný odpad. A to nemluvím o tom, že pod těmi potištěnými obaly nemáte šanci vidět, že je třeba Vámi kupovaná potravina plesnivá. Ono je to logické - zelenina není chemicky ošetřená, tím pádem podléhá rychleji zkáze a v igelitovém obalu se zapaří. Mám pocit, že by bylo proti přírodě, kdyby vydržela v pořádku více než dva dny. A pak přijdou odpůrci "biosnažení" a řeknou: "No to si tam nahoře zas někdo mastí kapsu, tolik peněz a nakonec je to plesnivý!"
Tak já jdu napsat na Ekofarmu Deblín, jejíž zeleninu jsem nejčastěji v supermarketech viděla, ale bojím se, že budou argumentovat nějakými chytrými povinnými hygienickými předpisy.

Nejlepším řešením je samozřejmě vyhnout se supermarketům a kupovat zeleninu přes biobedýnky nebo na farmářských trzích (zde Vám ale nikdo negarantuje původ zeleniny), což je většinou logicky možné od jara do podzimu. A na zimu holt potřebujete veeelký sklep, ve kterém jsou ideální podmínky pro skladování mrkví, brambor, cibule, dýní, jablek a kysaného zelí až do května...kdo to dneska má, ten se teda má...

kresba: Pepa Vaníček

Na kozí farmuu!!

Dnes tu mám další z našich tipů na výlety s dětmi, aneb jak strávit hezký den a přitom ukázat dětem něco zajímavého, přirozeného a obohacujícího bez toho, aniž byste museli vyprázdnit obsah peněženky za blbosti. 

Výletní areál Pěnčín (Pěnčín u Jablonce nad Nisou, ne u Turnova) je místo, kam se vracíme moc rádi. Je to ekofarma, tudíž tu mají zvířátka - úspěch u dětí zaručen, zvlášť u těch, kteří nemají možnost trávit prázdniny u dědečka a babičky na venkově. Ale nejen to, mají tu korálkovou dílnu s desítkami druhů skleněných perliček, ze kterých nejedné holčičce i klukovi přechází zrak. Mají tu brusírnu perel s možností prohlídek, kde se můžete dozvědět něco o tradičním řemesle našeho kraje, zemědělské minimuzeum, obchod s kozími a ovčími produkty v biokvalitě, pastviny, kde můžete pozorovat stáda ovcí... Navíc je odtud blízko do přírody, na Černou Studnici Vás údajně i vyveze nějaký vláček, ten asi jako jediný nemáme vyzkoušený. 

Jestli se budete o prázdninách pohybovat v okolí Jablonce nad Nisou, určitě zauvažujte o návštěvě!

Co na chleba

Vypadá to, že všichni, kdo se snaží nahradit nebo omezit mléčné výrobky, ať už z důvodů zdravotních nebo etických (něco málo o chovu krav), řeší stejný problém - co na chleba. Nápad, jak udělat z rostlinných zdrojů chuť nefalšovaného másla, bohužel nemám, ale mám pár tipů, jak nezkrachovat na kupovaných pomazánkách, nepřibrat po chlebu s marmeládou a zpestřit si jídelníček.

Vím, že bych měla drahým čtenářům doporučit chleba a pečivo vlastně vůbec nejíst, není to nijak extra zdravé. Ale přiznejme si - kdo to bez pečiva dává?? Takže pro ty, kdo to nedávají:)

Velmi se mi osvědčilo vařit domácí luštěninové a obilninové pomazánky. Je to levné, zdravé, je toho spousta a většinou to velmi dobře chutná, dokonce i dětem. I když člověk zvyklý na taveňáky si možná chvíli zvyká. Nejjednodušší postup je uvařit (nebo použít z plechovky) fazole, cizrnu nebo třeba slunečnicová semínka a rozmixovat se sušenými rajčaty, červenou řepou (syrovou nebo uvařenou), olivami, pečenou dýní, paprikami nebo tím, co je prostě zrovna v sezóně a po ruce, a dochutit, nejlépe bylinkami, různými natěmi, česnekem, olejem a umeoctem. Taková hmota se dá samozřejmě konzumovat nejen na chlebu, ale i na zelenině, se slanými tyčinkami, jak koho napadne. Originální recept na hummus si vygooglete.

Trochu složitější, ale ne o moc, je typ pomazánky se smaženou cibulkou. Osmažená cibulka se zasype větším množstvím lahůdkového droždí, rozmixuje s uvařenou pohankou a zase dochutí. Nebo špaldou, ječmenem,...ale to už je asi pro většinu lidí "moc zdravé":). Nebo vynechte lahůdkové droždí a smíchejte cibulku s uvařenou červenou čočkou, kari a protlakem. Tyto pomazánky se dají velmi jednoduše rozmixovat i tyčovým mixérem.

A až jim propadnete, můžete si zkusit suroviny na ně objednat bezobalově.

Ohlédnutí za Greenfestem

Někdy se Vám třeba zdá, že recyklujete k zbláznění, už ty různé pytlíčky a flašky nemáte kam dávat! V noci přemýšlíte, co jíst, co kupovat, kde to kupovat, co vyhodit, kam to vyhodit, abyste co nejméně zatížili planetu a pak si zase říkáte, jestli to má vůbec smysl, vždyť všude kolem je to lidem jedno. V takovém rozpoložení (tedy samozřejmě klidně i v jiném...) je dobré navštívit akci jako je Greenfest. Je to ekologický festival, který se v Liberci konal již potřetí. Najednou zjistíte, že nejste zeleným myšlením postiženi sami. Dokonce, že jsou i lidé, kteří myslí ještě zeleněji a není jich málo. Hrozně Vás to povzbudí, utvrdí, že to má smysl, a inspiruje k dalšímu konání. 

Letošní Greenfest byl zaměřený na jídlo. Návštěvníci si mohli poslechnout přednášky o živé stravě, veganství, makrobiotice i práně, jak komu libo, ale i konopném stavitelství, přírodních zahradách nebo mužství. V Altánu se představilo například brněnské divadlo DNO, které je tedy velmi alternativní, rozhodně zajímavý zážitek:)) Nechyběla ani dětská jóga nebo módní přehlídka. Ve stáncích jste si mohli koupit veganské a vitariánské jídlo, šťávy, smoothie a další speciality, látkové plenky a vložky, chytrou literaturu, dřevěné kliky, drahé kameny, oblečení z biobavlny, přírodní kosmetiku na vlasy, "bosé" boty a spoustu dalších věcí. Nás zaujaly znovuplnitelné kapsičky na domácí přesnídávky a příkrmy pro děti, od kterých si slibujeme, že z nich naše robátka s nadšením vysají i takové pokusy jako třeba řepovo-mrkvovo-nevímcoještě-jablečné smoothie...ve skleničce se jim to totiž prý nějak nepozdává.

Takže pokud Vám to za rok vyjde, určitě neváhejte!

Lískový domeček

Letošní sezónu na zahradě jsme zahájili celkem neobvykle - stavbou domečku z proutí. Chci říct všem, komu se to líbí a váhají, zda do toho jít, že to není žádná věda, ať neváhají. I když teda říkám hop a ještě jsem nepřeskočila - musím přiznat, že zatím neobrazil a některé proutky vypadají trochu suše...tak že by až napřesrok? Pro jistotu si vygooglete, jak to má vypadat správně a my si to příští rok zopáknem....

Tyto domečky se většinou staví z vrbových proutků, ale sehnat je, to je na tom ta věda. Tak jsme použili krásně rovné proutky lískové z náletů nedaleko našeho domu, jakože alespoň nebudeme muset řešit, že vrba potřebuje hodně vlhkou půdu a tu my nemáme. Nařezat byste je měli v období vegetačního klidu, to znamená od listopadu do února. Jak je vidět na fotkách, neodhadli jsme bohužel množství proutků a nezbyl nám jich dostatek na výplet, to bude muset počkat do příštího roku. My jsme stavěli pod dohledem zahradního profesionála, takže se proutky dočkaly dokonce kompostu, ale zvládnete to i sami. Děti z toho bývají nadšené a dospělí většinou taky. Jen škarohlídi brblají, kdo že kolem toho má sekat...

Zkušenosti vítáme!!

A navíc, kojení je eko

Asi jen maminka, která o kojení nic moc neví, může uvažovat o tom, že by se ho z nějakého důvodu vzdala. Mám potřebu šířit v této věci osvětu, protože když slýchám, co maminkám často radí v porodnicích, běhá mi někdy mráz po zádech. Když jsem sama prošla peklem "rozkojování", rozhodla jsem se absolvovat kurs pro laktační poradkyně, abych mohla radit maminkám, které nejsou v péči osvícených pediatrů a kterým ten jejich řekne: "Tak se na to vykašlete, vždyť ta dnešní umělá mlíčka už jsou vychytaná..." jako tenkrát mně. 

 Tak především je kojení nejpřirozenější způsob výživy miminka. Tělo matky vyprodukuje pro dítě mléko přímo na míru. Jeho kvalita a složení se mění v průběhu času podle toho, jak miminko roste. Dokonce když budete kojit z jednoho prsu starší a z druhého mladší dítě, budete mít dva druhy mlék. Tak dokonalé je naše tělo. V mléku jsou obsažené protilátky proti nemocem, které by miminko mohly ohrožovat. Maminky by si měly uvědomit, že umělá mléka jsou vyráběná z kravského mléka. Teleti roste nejprve tělo, lidskému mláděti mozek, tato jediná informace by měla stačit k uvědomění si, která strava je vhodnější. 

 Pokud má maminka problém s kojením - bolesti, nedostatek mléka, hladové dítě, abnormální tvar bradavek apod., měla by se obrátit na pediatra a pokud jí tento nedokáže pomoci nebo zlehčuje její problém, je zde síť laktačních poradkyň, kterých snad stále přibývá a které jsou připravené navštívit maminku doma, zkontrolovat polohu a techniku kojení a ve většině případů její problém během několika návštěv vyřešit. Jedna návštěva poradkyně vyjde cenově asi tak jako jedna krabice Nutrilonu...jenže to druhé vám jednou stačit nebude. 

Kromě toho, že je kojení dokonalé, nejzdravější, nejpohodlnější a nejlevnější, je také eko - žádné obalové materiály, výroba se děje tak nějak sama od sebe, žádné náklady na dopravu:)

Někdy se to tak blbě sejde, často to mamince v porodnici pokazí radami typu "kojte co tři hodiny" a nejde to a nejde, i když si to maminka přeje sebevíc. Je dobré si uvědomit, že důležitou roli hraje psychika - když je v pohodě maminka, je v pohodě děťátko a pohodové bývá i kojení. Někdy je to hodně těžké, ale maminky, pokud to situace aspoň trochu umožňuje, bojujte za své kojení ze všech sil a Vy, tatínci, je podpořte, jak jen můžete!

Skvělými stránkami je také http://www.kojeni.net/

"Zelené" pohádky

Chceme-li v dětech zakořenit vztah k přírodě, jsou nám obrovskou pomocí příběhy. Když si doma vyprávíme o zvířátkách (nepočítám za zvířátko Mickey Mouse...), pohádky pak na procházkách získávají velmi konkrétní obrysy. Děti také milují víly a skřítky, kteří mají v přírodě vše na starost. Můžete si o nich vymýšlet a vyprávět hodiny a hodiny a děti to neomrzí. Jenže vás nejspíš ano. Možná se vám taky někdy stane, že v knihkupectví tápete v záplavách nových a nových knih. Nevíte, po které sáhnout a bojíte se, co Vás v ní čeká. Třeba se Vám bude hodit pro inspiraci tip na několik pohádkových knížek, které mám ověřené na vlastním dítěti a u kterých se mnohému přiučíte i vy.

Velmi vítám také vaše oblíbené tipy!

Vítězslava Klimtová - O statečném skřítku Drnovci

Rozmar Kopecká - Veverkovic

Marie Kubátová - Vodnické pohádky

Jakob Streit - Pohádky horských květin

                    - Včelka Sluněnka

Jenže nakonec to stejně vždycky vyhrají Děti z Bullerbynu...

Jarní oddychnutí pro planetu

Na jaře prý probíhají rychleji a efektivněji očistné procesy v těle. Proto se tradičně vždy držely půsty před Velikonocemi. Tento zvyk se ale nějak ze společnosti vytratil a je to škoda, protože tělo by člověku poděkovalo za očištění od nánosů zimních hříchů. Zkuste se zastavit a popřemýšlet o tom, jestli byste také nezvládli menší odlehčení jídelníčku. Můžete zkusit třeba jen na pár týdnů vynechat maso nebo mléčné výrobky. To, co vám teď připadá nemožné, se může stát každoroční přirozenou tradicí. Místo jarní únavy si vyberte jarní očistu. Každý rok to zvládnete lépe a lépe. Možná to i trochu posune vaše myšlení v tom směru, co nutně potřebujete k životu a bez čeho se dá obejít. 

A jak je to s tou planetou? Současná živočišná produkce je pro ni obrovskou zátěží. Drží se mě taková utopická myšlenka, že kdyby každý druhý člověk na planetě ve stejnou chvíli na pár týdnů omezil živočišné produkty nebo držel nějakou formu půstu, že by si hrozně oddychla. Možná se vám zdá, že jedinec nemůže mít žádný vliv. Ale já si vždycky představuju, jak ty kuřecí řízky, co jsme nekoupili a neměli k obědu, v supermarketu vyhazují a příště jich musí objednat méně, a znám pár rodin, které to udělají také tak a myslím, že už jsme společně takhle pár kuřat a krav určitě zachránili. A pak si představuju, jak ve velkochovech snižují stavy a jak jednou třeba žádné velkochovy nebudou. 

Pokud vás to tedy oslovuje, 18. února bude Popeleční středa, po níž následuje 40denní půst. Nikdo nechce, abyste hladověli. Zkuste prostě vynechat nebo omezit třeba maso. Vy, kteří chcete pocítit pozitivní dopad na vlastní tělo i duši, vynechte maso, mléko, vejce, pečivo a cukr. Je to jen na 40 dní....:) A když vás to bude bavit, můžete si to zopakovat i dříve než příští jaro...

Přikládám ještě pro inspiraci recept na úžasnou polévku: http://veg-ethique.blogspot.cz/2013/08/polevka-z-cervene-repy-s-krenem.html 

Reklamujme!

Stalo se to každému z nás a bohužel ne jednou. Koupíme si bundu, tričko, kalhoty nebo boty a za měsíc je jdeme vracet s párajícím se švem. Tiskárny netisknou, rychlovarky nevaří, světla nesvítí, stěrače nestírají... Příště si "připlatíme za kvalitu" a zvolíme dražší "značkovější" výrobek, jenže nás často čeká ta samá štrapáce - cesta zpátky do obchodu, dohadování s prodavačkou o tom, co je to "běžné opotřebení" a "standardní použití", čekání měsíc na rozhodnutí někoho, kdo naši reklamaci odborně posoudí. A někdy zamítne. Takže se na to příště často vykašleme. Oželíme těch pár stovek, protože je nám líto času a energie vložených do reklamace. Buď chodíme s utrženým poutkem (popruhem, zipem, kapsou) nebo nám nefunkční věc leží doma. Zaclání a ubírá životní prostor. Pak ji vyhodíme a někde ve spalovně zřejmě vyletí komínem a změní se v popílek, který teď dýcháme. Úplně nová věc. A přitom jsme ji chtěli ještě deset let používat. Když to člověk domyslí, uvědomí si, že jde o mnohem víc než jen o peníze, které zaplatil v obchodě. 

Proto my to reklamování nesmíme vzdávat! Nosme prodejcům jejich šmejdy zpátky a tlačme na ně, ať si je vezmou...ať nás mají plné zuby dřív než my jich a ať pochopí, že chceme kvalitní věc, která nám vydrží léta. Ne punčocháčky, jejichž rozkrok má dítě po měsíci nošení u kolen a na které Vám prodavačka řekne, že co byste chtěli, dneska přece nic nevydrží. Ne matraci, o které slogan hlásá, že kvalitnější široko daleko nenajdete a která se nám po roce normálního spaní zlomí...Ne zimní boty, se kterými nesmíme do sněhu, protože se promáčí. Ne externí disk, který nám po dvou letech a měsíc po skončení záruky bez varování spolkne veškerá data včetně fotek z narození našich dětí. Proč mám nejkvalitnější kuchyňské náčiní od kamaráda, který ho sebral sedmdesát let staré na šroťáku a znovu mu vrátil život? Kdy už se konečně nevyplatí tyhle dnešní kšunty vyrábět???

Pro zájemce o problematiku plánovaného zastarávání velmi poučný (a také velmi smutný) dokument Spiknutí žárovek: https://www.youtube.com/watch?v=YAeNjD4Ce9M. 

Upozornění pro citlivé jedince: vynechte konec, kde je ukázáno, jak veškerý náš elektroodpad končí na obrovských skládkách v Ghaně, kde ho přebírají a spalují malé děti...nebudete moci spát.

Kryštofovo Údolí

Pokud nemáte velmi velmi rozvětvenou rodinu, máte zřejmě sváteční rodinné návštěvy dávno sfouknuté a může se vám stát, že o letošních dlouhých Vánocích nevíte, coby. Pak mám pro vás tip - nejezděte do (přeplněných!!) nákupních center, jeďte na výlet. Kdo máte v dojezdové vzdálenosti, tak třeba do Kryštofova Údolí.
Tato vesnička je známá Muzeem betlémů a hraček a posledních několik let také unikátním venkovským orlojem Martina Chaloupky umístěným na původně chátrající trafostanici. Vedle něj najdete Jírův betlém. A pokud máte s sebou děti, vyhraďte si čas ještě na Dům řemesel. Můžete si prohlédnout starý podstávkový dům také zevnitř, a protože se tu nachází výtvarný ateliér AMi, děti si tu mohou zkusit malovat na keramiku. A na oběd doporučujeme zajít do penzionu Eva, kde je moc sympatický pan hostinský.

http://www.orloj-betlemy-chaloupka.cz/homepage.aspx

http://www.atelierami.cz/