Blahobytné podmínky, ve kterých se nám poštěstilo žít, bychom měli vyvažovat určitou mírou dobrovolného odříkání a zodpovědností za veškeré naše jednání v těch nejběžnějších každodenních situacích. Stále se musíme rozhodovat a volit. Měli bychom zapomenout na všechny výmluvy a začít domýšlet, co podporujeme třeba svými nákupy. Nejčastěji to je totiž ničení půdy, kácení deštných pralesů, týrání zvířat, novodobé otroctví,... Většině lidí bohužel tento druh zamyšlení mnoho neříká.
Navykla jsem si jakoby přebírat zodpovědnost za každou věc, kterou si kupuji. Než dám zboží do košíku, přemýšlím, na jaké konkrétní místo v bytě ho umístím, do které skříně...jestli se mi někam vůbec vejde. Jestli to dané tričko unosím, vždyť mám spoustu triček...
Nenakupuji "drobnosti pro radost", které zanášejí životní prostor. Když (si) chci koupit něco zvláštního, tak třeba dobré jídlo, to se nebude rozkládat někde na skládce ještě až já tu nebudu. Upřednostňuji věci s krátkou dobou rozkladu před plastovými. Snažím se kupovat kvalitní, i když drahé věci a vlastnit jich méně. Musím jít přesně proti tomu, co nám vštěpovali naši rodiče a prarodiče opojení porevoluční nabídkou všeho. "Za ty peníze - nekup to!" slýchávali jsme. Jenže když stojí tričko 99,-, tak to ono se asi muselo ušít samo, ne? Vždyť je to stěží cena materiálu...
Taky kašlu na módní trendy. Kašlu na to, že se už zase nosí mrkváče a elasťáky (jen se jim teď říká jinak), rozhodně se svými širokými kalhotami nepůjdu do popelnice. Své čtyřleté dceři jsem zatím nekoupila nového snad vůbec nic - v secondhandech a u známých jsou totální přebytky dětského oblečení. Hračky kupujeme raději zřídka, ale dražší a kvalitní. Možná jediné, co stále ještě opravdu hromadíme, jsou knihy.
Na tričko za 99,- máme všichni. Teď ještě, abychom měli na to, nejít si ho každý měsíc koupit a nevyhodit to, co leží ve skříni...
Žádné komentáře:
Okomentovat