středa 10. prosince 2014

Proč budou naše děti chodit do skauta a ne na angličtinu

Pryč je snad naštěstí doba přetěžování malých dětí spoustou kroužků a zájmových činností. Už se ukázalo, že to pro ně není prospěšné a že se má dětem nechat čas na oddych a "volnou hru". Takže je potřeba si dobře rozmyslet, na které kroužky děti přihlásíme. My už teď víme, že naše děti budou rozhodně chodit do skauta. A myslím, že to není jen tak nějaká naše nostalgie. Skaut (nebo podobně orientované turistické a jiné oddíly) totiž dá člověku do života hromadu užitečných věcí. Na prvním místě kamarádství na celý život. Skauting staví na spolupráci, ne na soutěži. A když s někým strávíte víkend běháním po horách, v dešti, mraze, hladoví, v mokrých botách...to celkem stmeluje - máte komunitu, kam patříte. Je jasné, že na houslích asi partu tak lehko nevybudujete (nic proti houslím!). Možná namítnete, že se to do dnešní doby nehodí, ale já jsem přesvědčená, že se svět v tomto  ohledu již brzy změní. Já jsem poznala většinu svých kamarádů zhruba do čtrnácti let, pak už se přátelské vztahy prohlubují velmi těžko. Navíc v dospělosti člověk nachází nové přátele hrozně výjimečně, takže tohle by měl zvládnout z velké části v dětství. 
Další věcí, kterou se děti na hodině angličtiny nenaučí, je postavení nebo upevnění žebříčku hodnot. Pro rodiče je skauting zdrojem pozitivního výchovného působení. Když už na děti doma nemáte nervy, místo přemlouvání, ať Vám s něčím pomohou, si radši uděláte všechno sami. Tak to alespoň dělali moji rodiče. Ale na skautském táboře, tam mi hodně rychle vysvětlili, že každý maká pro celek. Nešlo o body, ale o to, jak se na mě pak dívalo dalších třicet lidí. Nebo nějaký podvod, podraz..., to se prostě nedělá. Rodič přestane být pro dítě v určitém věku vzorem, ale ve skautu má dítě možnost najít vzory, které hledá a jejichž chování je hodné následování. Jakoby mimochodem se tu člověk naučí zodpovědnosti, vytrvalosti, týmové spolupráci.
No a pak taky to, o čem jsem tu už několikrát mluvila - jak vybudovat v dětech vztah k přírodě. O přírodě je skauting velmi...doufám, že ještě pořád. Enviromentální výchova je součástí přístupu ve většině oddílů, samozřejmě nejen skautských. Děti se učí poznávat živočichy i rostliny, orientovat se v lese, kde tráví (snad ještě) většinu času, na táboře i tři týdny, navíc bez elektřiny, plynu, vodovodu a maminky. Pamatuju si ten intenzivní pocit, že člověk prostě žije. Navíc si děti sami vaří, sami perou, to je přece sen každé matky! Je úžasný pocit tohle zvládnout, pro dospělého i pro dítě. 
A abych nezapomněla - taky je to levné:)) Protože ve skautu se Vám o dítě postarají z nadšení a bez nároku na honorář.
Takže až budete vybírat zájmové kroužky pro své děti, popřemýšlejte i nad skautským oddílem. Dovednosti a znalosti může člověk získávat celý život, ale je opravdu strašně fajn mít zdravý základ a kolem sebe pár super lidí, na které se člověk může spolehnout. 



A kterým dětem se bude ve skautu nejvíc líbit? Přece těm z lesní školky

úterý 18. listopadu 2014

Čeká nás GMO diktatura?

Do tohohle výkřiku se mi hodně nechtělo, několikrát jsem ho odkládala...asi proto, že když si o tomto tématu začnu něco číst, mám chuť si jít hodit mašli. Ale nebojte, to je tím, že já jsem hrozný pesimista...
Geneticky modifikované organismy - GMO - je velmi často skloňované sousloví. Co si pod tím představit? Geny jednoho druhu se nastřelují nebo injekčně vkládají do jiného druhu za účelem vytvoření nové vlastnosti. Je vedlejší, že jedno je zvíře a druhé rostlina... Vznikají tak například rajčata s geny aljašské tresky (aby lépe odolávala mrazům). Tyto postupy jsou velmi hrubé a nepřesné - výsledky nejisté. Co se týče rostlin, nejčastěji je snahou dosáhnout co největší odolnosti proti herbicidům (takže farmář může stříkat více, protože rostlina to vydrží) a schopnost vytvořit si vlastní herbicid. V obou případech do sebe dostane konečný konzument větší dávku těchto toxických látek než při konvenčním způsobu pěstování. Protože je vytvoření takovéhoto produktu vlastně vynálezem, je běžné si ho dát patentovat. 
GM potraviny mají zastánce i odpůrce, ale jisté je jedno - nikdo neví, co to s konzumentem za několik (desítek) let udělá. Ani se tím nikdo nezabývá. Protože to není sledováno, nebude možné dokázat, že ty které zdravotní obtíže jsou způsobeny konzumací GMO.
GM plodiny byly vyvíjeny, aby měly vysoké výnosy a s cílem zamezit hladomorům a přílišnému používání herbicidů a pesticidů. Podle různých studií (http://www.forbes.com/sites/bethhoffman/2013/07/02/gmo-crops-mean-more-herbicide-not-less/) je však evropské zemědělství udržitelnější a výnosnější než to americké. 
Ono ale nejde jen o (ne)zdravou stravu a zdravotní dopad na konzumenta, což je asi nejdiskutovanější téma ohledně GM potravin. Ono jde hlavně o svobodu. Věděli jste, že Monsanto (největší světový výrobce GM semen a Roundup herbicidu) v USA prosadilo zákon, který zakazuje vlastnit sadbu na další rok? Vlastníte třeba starou krajovou odrůdu nějaké plodiny a z úrody si každý rok necháte několik semínek na příště? Jste zločinec... Podle tohoto zákona si musíte každý rok kupovat semínka, která produkuje Monsanto a která Vám příští rok nevyklíčí... No a protože je Monsantu Amerika malá, snaží se, mimo jiné prostřednictvím TTIP (ještě stále je čas podepsat petici!!), nacpat nám to sem do Evropy. My si tu s velkým úsilím pipláme biofarmy a oni nám za rohem zřídí pole s geneticky modifikovanou kukuřicí. A vítr zanese pyly té GM do té bio (na vzdálenost až 100 km) a úplně ji tím znehodnotí. A to nemluvím o tom, že Monsanto pak může biofarmáře zažalovat za ukradení svého patentu, což se v USA běžně děje - Monsanto tyto soudy vyhrává! Tohle by nevymyslel ani Orwell. 
Čím dál více lidí trpí různými alergiemi, ekzémy a dalšími nemocemi způsobenými především nekvalitní a nepřirozenou stravou. Nechápu, že se někomu chce riskovat experiment jménem GMO. Většina lidí to možná neví, ale přestože v Evropě je produkce GM potravin (ještě) zakázaná, nejsou zakázaná GM krmiva pro zvířata. Správně tušíte, že nebezpečné toxiny se dostávají do masa, takže pokud ho jíte, GM potraviny pro Vás vlastně nebudou zas až taková změna. 
Samozřejmě není možné zamezit ani tomu, aby do Evropy (jediného kontinentu, který zakazuje až na výjimky pěstování GM plodin) nepronikaly GM potraviny ilegálně. Nezapomínejme ale, že tyto věci můžeme ovlivnit jedině tím, co se rozhodneme koupit. Nákupem kvalitních potravin podporujeme zodpovědný přístup k planetě, ale i podnikání a svému zdraví, v opačném případě přispíváme k obrovským ziskům megakorporací jako je třeba bezohledné Monsanto.


kresba: Pepa Vaníček

pondělí 10. listopadu 2014

Kupujme svým dětem kvalitní a krásné hračky

Děti by nepotřebovaly téměř žádné hračky. Většině z nich by stačilo pár kostek, pastelky, nějaké šátky, tři čtyři kelímky a hromádka kamínků, zbytek jim poskytne jejich fantazie...pokud ji nezabijeme, ale o tom jindy.
Hračky kupují ze začátku dospělí neschopní odolat té obrovské nabídce, v dobrém úmyslu, aby děťátku něco nechybělo, ale i sobě pro radost. Děti si na to rychle navyknou a pak vyžadují koupi dalších a dalších hraček při každé příležitosti, kterou nemusí být jen třeba narozeniny, ale každá cesta do (jakéhokoli) obchodu. Často tak přinesou levnou (kupovat často drahou hračku si může dovolit jen málokdo) hračku domů, kde po chvíli hraní skončí na hromadě věcí, které dítě nemůže ani pojmout. Dospělí pak "dnešní mládeži" vyčítají, že nemají k věcem žádný vztah...jak si ale vytvořit vztah k něčemu, co musím jednou za půl roku probrat a vyházet, abych se vůbec vešla do bytu? Proto když vybíráme dárek pro své děti, rozmysleme si třikrát než něco koupíme. Nelitujme peněz za dražší hračku, ušetříme je za koupi patnácti plastových nesmyslů.
Smutné je, že jsme se nějak přizpůsobili té nabídce levných nekvalitních věcí. A když chceme pořídit nějakou hezkou kvalitní hračku, třeba z přírodních materiálů, často pro ni není kam zajít. Zbývá tedy googlit. Nebo vybírat třeba na Fleru. Tam dostanete jako bonus spoustu lásky věnované ručně vyrobené hračce a dobrý pocit, že jste podpořili české výrobce.

                           
Dřevánci - http://www.fler.cz/rjabinnik  
ručně šité hračky - http://www.fler.cz/elodea

sobota 1. listopadu 2014

Shrnutí bedýnkové sezóny

Je konec října a my se těžce smiřujeme s tím, že budeme muset kupovat zase zeleninu ze supermarketu. Přes léto jsme si totiž pravidelně mlsali biozeleninku. A tak si říkám, že by se možná někomu mohla hodit jakási recenze odběru biobedýnek. Pro ty, kteří by nevěděli - biobedýnky jsou předplacené pytle plné čerstvé české chemicky neošetřené zeleniny, které si vyzvednete každý týden na předem domluveném odběrném místě. My jsme měli bedýnky od pana Tachecího ze středních Čech, jejichž distribuci pro Liberec zajišťuje rodina Hruškova z Hospodářství Pod Dračím kamenem

Bedýnkování má spoustu kladů, ale bohužel i některé zápory. Největším kladem je samozřejmě to, že získáte čerstvou a kvalitní biozeleninu. Na rozdíl od farmářských trhů máte jistotu, že jsou plodiny opravdu nestříkané. Něco málo jsme si vypěstovali sami, a tak jsme celé léto téměř nemuseli nakupovat nikde jinde. Už jste měli někdy upřímnou radost z brambor? A z červené cibule? Radost jsme měli také z toho, že jsme mohli podpořit českého pěstitele a jeho snahu chovat se šetrně k půdě.

Dalším kladem (pro někoho to však může být zápor) je, že téměř v každém pytli najdete "věc", o níž netušíte, co to je. Mangold, tuřín, mochyně peruánská, artyčok, černý kořen - to bych si sama od sebe fakt nekoupila, navíc bych ani neměla kde to koupit. Takže sednete k internetu, kouknete na Hruškovic blogu, co to vlastně je (možná by se hodila nějaká cedulka se seznamem) a hledáte recept, co s tím. Většinou si pochutnáte. Na to ovšem nemusí mít každý čas. Přiznávám, že pár vodnic a černých ředkví jsem musela vyhodit. Určitě fungují ale v jiných oblastech i bedýnky, jejichž obsah si můžete předem navolit.

Za největší zápor považuji to, že v době dovolených musíte sehnat někoho, kdo za vás bedýnku vyzvedne a zpracuje. Nebo nejezdit na dovolenou. Odhlásit jednu nebo dvě bedýnky nejde, chápu, že to by bylo logisticky velmi náročné. Dále zřejmě existují i lidé, kteří nesní 5 kilo zeleniny, kterou je většinou potřeba tepelně upravit, za týden. My jsme s tím problém neměli, ale tomu, kdo vaří jen o víkendu, by se mohlo stát, že se mu bude nenápadně zvětšovat hromádka na kompostu. Poslední pytle obsahovaly druhy zeleniny, které vydrží déle - cibule, dýně, brambory, česnek, tyto zásoby nám vydržely ještě asi 14 dní po odebrání poslední bedýnky.

I přes jisté nevýhody nám bedýnkování velmi vyhovovalo, doporučujeme ho každému, kdo má rád zeleninu a planetu a těšíme se na příští rok. Snad jsem někomu váhajícímu pomohla s rozhodováním, doufám, že nás "bedýnkujících" bude rok od roku více a více a zeleninu z Polska, Holandska či Španělska budeme nuceni kupovat méně a méně.


středa 15. října 2014

TTIP - o co vlastně jde?

V červnu 2013 se rozběhla jednání o Transatlantickém partnerství pro obchod a investice (TTIP) mezi Evropskou unií a USA. Měla by skončit nejpozději v prosinci 2014. Jednání jsou tajná, ale podle informací, které se dostaly na veřejnost, má tato smlouva sjednotit americké a evropské normy a standardy, přičemž je zde nebezpečí, že toto sjednocení proběhne podle nejnižšího společného jmenovatele, tedy že dojde ke snížení evropských standardů. Znamenalo by to, že by bylo možné zde prodávat produkty, které by nyní přes přísné evropské normy neprošly.
I přes to, že americký trh se stává méně a méně významným, je zřejmě tradiční transatlantická spolupráce důležitá a může usnadnit život lidem, firmám i státům. Neméně důležité je však zachovat rozdíly v přístupu obou stran k některým oblastem života. Hnutí Duha vytvořilo dokument Diplomacie všedního života, který popisuje možná rizika, která by mohlo uzavření smlouvy přinést do naší každodennosti, a také navrhuje řešení. Protože není úplně krátký, udělala jsem pro zájemce stručný výtah. Protože psát výtahy, to je jedna z mála věcí, které jsem se naučila celkem dobře ve škole... 

Diplomacie všedního života. 
Proč bychom měli pečlivě rozvažovat, co se dostane 
do euro-americké dohody o volném obchodu – a co nikoli


1. Co se vlastně chystá
Podstatou zón volného obchodu je většinou zrušení cel a dovozních kvót. Pro obchod mezi EU a USA platí cla pouze 5,2% a 3,5%. Jedná se tedy především o zrušení nejrůznějších překážek a sjednocení odlišných pravidel a technických norem. 

2. Tlustá čára 
Evropská komise chce sjednotit regule pro technické detaily v automobilech. Jenže americká pravidla (téměř na vše) jsou mnohem laxnější než evropská. EU například tlačí na výrobce, aby dodávali na trh chytřejší automobily s menší spotřebou. Americké automobilky se ale řídí jiným zákonem, který by, pokud by byl určující, umožňoval dodávat na evropský trh auta s mnohem větší spotřebou než dovolují evropské předpisy. Podobný dopad by sjednocování mělo i na další odvětví, jako například štítkování elektrospotřebičů, pravidla pro množství škodlivin v benzínu nebo naftě apod. Dalším příkladem jsou pravidla pro toxické chemikálie - zatímco evropské státy se dohodly před několika lety na nových, progresivních pravidlech pro schvalování syntetických chemikálií, aby se předešlo výrobě spotřebního zboží poškozujícího lidské zdraví, americká chemická výroba se řídí zákonem z roku 1976. V USA se tak dnes běžně prodávají nebezpečné látky, které Evropa zakázala. 
Smlouva by tedy měla výslovně zaručit, že se sjednocování norem nebude týkat ekologických, sociálních a dalších důležitých standardů.
Sjednocování by mělo proběhnout na nejvyšším, nikoli na nejnižším společném jmenovateli. 

3. Americké jídlo na evropských talířích?
Nejspornějším bodem smlouvy bude patrně jídlo. Evropané jsou ve výběru jídla velmi nároční. Ovšem americkým potravinářským společnostem vadí, že kvůli tomu evropský půlmiliardový trh velkou část jejich výroby nechce. Evropa klade důraz na kvalitu potravin, zdravé jídlo, život na venkově, péči o krajinu a slušné zacházení se zvířaty, oproti tomu USA preferuje velkovýrobu, fast foody a průmyslové zemědělství. 
V souvislosti s TTIP se mluví o přísnějších evropských pravidlech pro geneticky modifikované plodiny, ale americké firmy chtějí, aby se hovořilo také o pesticidech, chemickém ošetřování patogenů, přídatných látkách v krmivech, růstových hormonech, potravinových aditivech a ochucovadlech, značení potravin, podpoře místního jídla nebo ekologických standardech pro agropaliva. EU a USA se liší v názoru, co je ještě přijatelné a co už ne. Jako příklad autoři uvádějí používání růstového hormonu rekombinantního bovinního somatotropinu (rbST) v hovězím mase americkými farmáři. Tento hormon je v EU, stejně jako v Kanadě, Izraeli, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu zakázán. 
Dalším předmětem projednávání je podpora a tudíž pozitivní diskriminace místních výrobců a zemědělců státními programy v EU i USA. V nové smlouvě by mohly být zakázány, protože vlády tak zákazníky nepřímo připravují o dovážené zboží.

4. Nová vlna arbitráží?
ČR je na 5. místě ve světovém žebříčku zemí postižených arbitrážemi. Proto by nás měl zajímat nejkontroverznější bod chystané smlouvy - tzv. mechanismus urovnání vztahů mezi investory a státy (ISDS). Tato sporná klauzule umožňuje soukromým firmám napadat v arbitrážích běžné zákony zemí, správní rozhodnutí apod. (ovšem státu to samé právo nedává, navíc zároveň diskriminuje domácí firmy). V minulosti zneužily arbitráží různé firmy proti reformám zdravotního pojištění, zákazům škodlivých chemikálií, podpoře čisté energetiky, regulaci cigaret nebo správním rozhodnutím o těžbě nerostných surovin (těch se týkalo 36% kauz). Jenže arbitráže mají dopomoci ke spravedlnosti zahraničním investorům v nestabilních a nedemokratických zemích, kde nefunguje soudnictví. Nemá sebemenší smysl vkládat takový bod do smlouvy mezi EU a USA. Za zbytečný označil ISDS i Simon Lester z Cato Institute, vlivné americké organizace, která obvykle prosazuje radikální dohody o volném obchodu: "Obě strany mají dospělý, stabilní a dobře rozvinutý právní a politický systém. Jakou ´ochranu´ zahraniční investice v této situaci potřebují nad to, co už zaručuje domácí právo?"
Klauzule o arbitrážích jsou pochybné také proto, že připravují signatářské země o státní suverenitu - rozhodnutí, která byla v pravomoci parlamentu, vlády nebo justice, se přesouvají do rukou tribunálu tvořeného obvykle třemi soukromými osobami.

5. Řešení
ČR by měla prosazovat 4 konkrétní požadavky:
1. úplné vyloučení arbitráže a zrušení arbitrážních klauzulí ve stávajících smlouvách mezi USA a evropskými státy (ta česko-americká je ještě nevýhodnější než výše popsaná klauzule)
2. vyloučení potravin a zemědělství
3. právo na svobodnou volbu standardů
4. řešení globálních problémů -  dohoda společného postupu v důležitých bodech: dani z finančních transakcí, zásahu proti daňovým rájům, potírání daňových úniků nebo ochraně před globálními změnami podnebí


No, a co můžeme udělat my? Sledovat další vývoj a zase jednou podepsat petici:







čtvrtek 9. října 2014

O životě s lesní školkou

Stalo se něco, s čím nikdo ani v nejmenším nepočítal - prezident Zeman vetoval zákon o dětských skupinách! (Viz http://ekovykriky.blogspot.cz/2014/09/tak-oni-to-fakt-schvalili.html) Při té příležitosti bych vám, kteří máte pouze mlhavou představu o tom, jak to funguje v lesních školkách (i když v zákoně nešlo jen o ně), ráda přiblížila fungování té naší. 
Lidé většinou vědí především to, že jsou ty nebohé děti celý den venku, futeř nefuteř. V tomto případě bych pouze poupravila jejich představu, že ne děti, nýbrž spíše pedagogové jsou v tomto případě nebozí. Představte si ve třiceti, čtyřiceti letech trávit celý den v lese, relativně aktivním pohybem - večer padnete a to do toho vůbec nemusí pršet. Dětem, těm to je jedno - po oznámení "dneska prší:" dítě nadskočí nadšením: "huláá, můžu si vzít pláštěnkuuu!!!"  a o oblíbenosti kaluží nebo okapů snad ani nemusím mluvit.
Naše školka má k dispozici kamenný dům, který děti využívají na část dne v zimě, ale spousta lesních školek disponuje pouze jurtou, stanem nebo maringotkou. To je ten důvod, proč by nikdy nebylo v jejich silách "vejít se" do zákona o dětských skupinách. 
Pobyt venku je jistě jedním z nejdůležitějších přínosů lesních školek. Většinou to ale není nějaké bezplánovité placatění se (i když je kladen důraz i na volnou hru). Školka má vypracovaný celoroční program, který je svázaný s koloběhem roku; děti tak na vlastní kůži zažívají proměny přírody, kterých by si jinak vůbec neměly šanci všimnout. V lesní školce se neslaví jen Vánoce a Velikonoce, ale také například příchod svatého Michaela, Martina, masopust, otvírání studánek...každý měsíc se pořádá tématická slavnost, kam jsou pozváni rodiče a přátelé školky. Děti se učí využívat darů přírody, učí se o ni pečovat a neubližovat jí. Zpívají, tančí, malují, pečou chleba, zdobí prostory, ve kterých žijí, učí se pracovat s různými nástroji. Nebojí se bouřky, ohně nebo klíštěte.
Velmi podstatnou součástí filozofie lesních školek je pro mě vytváření komunity kolem školky. Jako rodiče máte možnost zapojit se do různých aktivit podporujících chod školky. Ovšem, to také není pro každého. Každopádně pedagogy zde zajímá, co si myslíte, minimálně jednou měsíčně máte možnost setkat se všichni na výše zmíněné slavnosti...opravdu se vám nestane, že potkáte na hřišti dítě a divíte se, že ho vaše dítě zná ze školky. Tady prostě zná každý každého (tedy samozřejmě podle míry vlastního zájmu).
Je to jistě dané menším počtem dětí ve školce. A to je další důležitá věc. Individuální přístup, který vám většina klasických školek nemůže nabídnout, ani kdyby chtěly. Objetí nebo pohlazení přesně ve chvíli, kdy to dítě potřebuje. Velmi se mi líbí, jak jsou zde děti vedené k tomu, aby řekly, když se jim nelíbí něco, co jim druhý dělá, ale také aby byly ohleduplné k sobě navzájem. 
Dalším bodem, který bych chtěla zmínit, je alespoň v naší školce, zdravý jídelníček. Opravdu jsem vděčná, že nemusím posílat dítě do školky, kde jsou mu běžně předkládány párky nebo sladkosti jako svačina. A abych nezapomněla - oddálení střetu s konzumem. Když vaříte polívku z bláta a šišek, není moc prostor na to porovnávat, kdo má dražší, krásnější a modernější hračku. Někdy si říkám, že to, co zaplatíme na školkovném, ušetříme na hračkách, které nosí ostatní děti běžně do klasické školky a které by naše dítě ZA KAŽDOU CENU muselo mít.


pátek 26. září 2014

Tak oni to fakt schválili!

Asi už to všichni víte, ale nedá mi to, abych také nevyjádřila své rozhořčení. Mluvím o právě schváleném zákonu o dětských skupinách, který požaduje, aby dětem v lesních školkách, které ponoří ruce umyté po záchodě do bláta, visely na věšáčcích nedotýkající se ručníky. Aby od počtu čtyř dětí měly k dispozici čtyři samostatné místnosti v sanitární oblasti - lesní školky, které mnohdy nemají ani zděnou budovu.
Aby skautské oddíly, které mají mezi členy děti předškolního věku a které se vám téměř zadarmo postarají na pár hodin týdně o dítě, zřídily ve svých klubovnách samostatné šatničky vybavené dětským šatním nábytkem. Pro pětileté děti je musejí mít, jakmile děti dosáhnou věku šesti let, už je mohou zrušit... Aby předškolní kluby, které dávají různě znevýhodněným (handicapovaným nebo třeba chudým) dětem možnost navštěvovat předškolní zařízení, měly kliky na oknech v požadované výšce...
Stát není schopný zařídit dostatek míst ve státních školkách, s tím jsme se smířili. Argumenty, že za pár let nebude dětí tolik, nás už nemohou rozhodit. My rodiče, ten problém řešíme teď. A také jsme si ho vyřešili - povětšinou rodičovské iniciativy založily různá alternativní zařízení. Bez pomoci státu, nic od něj nechtějí, vše platí sami. A ten stát jim bude házet klacky pod nohy? Místo toho, aby jim poděkoval?? 
Původně jsem opravdu věřila, že je to nějaký omyl. Omylem byly do zákona zahrnuty iniciativy, které tam nepatří, ale bylo navrženo řešení spočívající v dobrovolnosti registrace k dětským skupinám, situace je nakonec jednoduchá. Jenže on to není omyl, ona je to opět naprostá ignorace přání a zájmů občanů. Ani 14000 podpisů pod dvě petice nestačilo k pozměnění takovéhoto zákona.
Na aroganci v politice jsme zvyklí, ale když se její dopady přímo dotýkají našich dětí, znovu nás to zvedá ze židle. Jako tisíce dalších lidí nerozumím tomu, proč byl takový nesmysl schválen. Jediné, co bych jako důvod chápala, by byla snaha o potlačení veškeré jinakosti ve výchově. Vládnout stádu je přece nejjednodušší. Ale mně bude vždycky milejší, aby moje dítě ve školce raději ochutnávalo jehličí než dýchalo na procházce výfukové plyny. A vždycky budu protestovat proti tomu, když mi někdo tu první možnost bude chtít vzít...


úterý 16. září 2014

Diskuse o vápníku

Někteří lidé, když se dozvědí, že nedáváte dítěti mléko a mléčné výrobky, by vás nejradši dali k soudu. "Mléko děti přece potřebují, vždyť potřebují vápník...ty si jez co chceš, ale to nebohé dítě!!" Ještě když má ten chudáček nějaké zdravotní důvody, to vás politují, jak to máte těžké, že musíte vymýšlet náhradní řešení, ale když žádný důvod nemáte...rovnáte se pomalu zločinci. A tak musíte stále vysvětlovat, zdůvodňovat a dokazovat. 

Pro ty, kteří řeší něco podobného (i pro ty první), tu mám pár čísel:

obsah vápníku na 100 g:
mořské řasy hiziki - 1400 mg
mák - 1400 mg 
mořské řasy wakamé - 1300 mg
sezam - 700 mg 
mořské řasy nori - 280 mg
mandle - 240 mg

Pokud srovnáme tyto hodnoty s hodnotami kravského mléka, které obsahuje 120 mg vápníku na 100 g, působí více než úsměvně argument nedostatku vápníku v bezmléčné stravě. Zajímavý je také fakt, že v zemích, kde se bojuje pitím mléka proti osteoporóze, je výskyt této nemoci největší. Tam, kde mléko nepijí, jsou také zdravější. 
Ulevte krávám, planetě a nakonec i sobě a umixujte si alespoň občas, třeba do pečení mandlové nebo makové mléko (ale nečekejte, že bude chutnat jako kravské...). Věřím, že vše je jen o zvyku, i chutě.


pátek 12. září 2014

Oříškobraní

Vždycky jsem si myslela, že takové ty volně rostoucí lísky neplodí a když, tak nepoživatelné oříšky (a možná většina jich takových je). Ale pak jsme našli kousek od domu místo, kde rostou lísky s krásnými velikými a výbornými oříšky. Stačilo se sehnout a posbírat je. Kolik let jsme kolem nich bez povšimnutí chodili?! Nebudu vám lhát, vyhodili jsme jich spoustu. Ale ještě jednou jsme se vrátili poučení nesbírat ty černé a prohlížet, jestli na nich není dírka od tučného červa. Bez větší námahy jsme tak nasbírali a nalouskali více než 350 gramů oříšků. A děti to moc bavilo. 
Lísky se dají vysazovat na vlhčích až záplavových místech, hodí se pro zpevňování břehů, kde plní protierozní funkci, můžou sloužit jako větrolam, jsou důležitým zdrojem pylu pro včely, z jejich proutí je možné vyplést třeba plot...
Proč vysazujeme na veřejných místech drahé jedovaté rododendrony, túje a tisy, barevnolisté javory nebo cizokrajné keře? Proč nevysadíme třeba lísky pro všechny, kdo by si chtěli nasbírat pár oříšků?
Ale v našem okolí jich není málo. Takže pokud máte chuť a mezi čištěním hub a vypeckováváním švestek čas, porozhlédněte se při procházce a posbírejte to, co nám leží u nohou, než si koupíte dovezené z Turecka nebo Gruzie. Snad kvůli nám nebudou mít veverky hlad:)


pátek 5. září 2014

Farmapark Muchomůrka

Až budete někdy v Krkonoších s dětmi a omrzí vás poslouchat, jak je na túrách bolí nožičky, zastavte se ve Farmaparku Muchomůrka. Vlastně ne zastavte, vyhraďte si na to celý den, protože děti odtamtud jen tak nedostanete. A možná přijdete na to, že i sami se tam slušně vyblbnete. Vždycky mám hroznou radost, když narazíme na místo jako je tohle. Které je vybudované s láskou a se zápalem pro věc. Kde to lidi nedělají jen pro peníze. A kde to děti vychovává k tomu, aby si vystačily s málem. 
Děti tam mohou úplně volně běhat, skákat, houpat se, výskat, zahrát si golf, kuličky nebo spirobal, navštívit Krakonošovu chaloupku, chodit na chůdách, jezdit na ponících a taky svačit z jednoho pytlíku s kozami a ovečkami - kromě poníků vše ozkoušeno na vlastní kůži.





sobota 30. srpna 2014

Jako prase v žitě...

...toto úsloví vzniklo za dávných a dávných dob. Dnes již neplatí, přestože je mezi lidmi stále vžité. Asi málokdo z nás měl někdy možnost pobývat delší dobu s prasaty a pozorovat je. Kdybychom tuto možnost měli, věděli bychom, že prasata jsou nejinteligentnější hospodářská zvířata. Věděli jste, že dokáží hrát počítačové hry? Umí totiž ovládat rypákem joystick.
Jsou velmi společenská, mají silná pouta v rodině i ve stádu. Pokud jsou jim dopřány vhodné životní podmínky, jsou velmi čistotná, přátelská a aktivní. Problém je v tom, že v dnešní době jim ty vhodné podmínky většinou dopřány nejsou. 
Prasata byla odjakživa známa svojí oblibou v "rochnění" v bahně, kterým se chladí, a hrabání. Tato potřeba je tak silná, že ve vepřínech hrabou do betonové podlahy. Těhotná prasnice odchází před porodem dále od stáda do ústraní, kde si staví měkké doupě z listí a trávy, kam se zahrabe a přivede na svět selata. S těmi v doupěti zůstává asi dva týdny než se vrátí zpět ke stádu. Pro selata je důležitou součástí vývoje hra - zápasí spolu, honí se, válejí se spolu po zemi a budují si mezi sebou pevné vztahy. 


Toto všechno je však dnes pro valnou většinu prasat naprosto nepředstavitelné. Ba co víc, pro ně je nepředstavitelné i jen se volně pohybovat, žít ve společenství, pro některé dokonce i do sytosti jíst. Selata jsou dnes běžně velmi časně odstavena od matky a někdy i odvezena na jinou farmu. Bez umrtvení jsou kastrována a jsou jim řezány zuby a ocasy, protože příšerné životní podmínky (dlouhý pobyt v malé ohradě, ve výkalech, bez dostatku kvalitní stravy a bez jakýchkoli mentálních stimulů) se odráží v jejich chování agresí a zraňováním sousedních zvířat. 
Samostatnou kapitolou je pak dlouhá cesta na jatka, kterou prasata absolvují namačkaná v kamionech, což opět vede k agresi. Není jednoduché vyděšená zvířata omráčit speciálními elektrickými kleštěmi, které se musí umístit na správné místo mezi oči a uši, takže jsou často několikrát vystavena bolestivému elektrickému šoku a musí být znovu omračována nebo dokonce vykrvována při vědomí. Více například zde: http://goveg.cz/content.php?action=show-site&id=216&language=1
Jak je možné, že toto týrání zvířat může v dnešní době být tak hromadně provozováno?? Protože někteří lidé si myslí, že je nutné mít každý den k obědu maso a k večeři šunku nebo klobásu... Naštěstí již mnoho lidí pochopilo. Omezují konzumaci masa, zajímají se o to, odkud pocházejí potraviny, které si kupují a jaký měla život zvířata, která jedí. Čím více lidí bude nad tímto přemýšlet, tím dříve se snad dočkáme konce brutálních velkochovů a návratu soucitu.




pondělí 18. srpna 2014

Vypnout dítě

"Kéž by šlo to dítě vypnout!" zatouží jistě někdy každá maminka, obzvlášť maminky dětí nadmíru uplakaných, upovídaných a hysterických. Ale ono to jde! Vlastně to mnoho lidí dennodenně dělá. Jednoduše potomka posadíte před televizi. I přes to, že není schopen správně chápat smysl pořadů ani se orientovat v rychlém střídání záběrů a prolínání obrazů, vydrží před ní sedět již od velmi raného věku hodiny. Sledování televize způsobuje (i u dospělého) ochromení vůle, takže dítě není schopno se od obrazovky odlepit - máte klid na celé odpoledne! 
Bohužel má tato metoda velmi mnoho negativ - dítě chce poznávat svět všemi smysly a aktivně vymýšlet hru, ale je přinuceno sedět a sledovat, jak aktivitu převzal kameraman. Vidí pohyb, ale samo je nehybné. Děj se odehrává bez ohledu na jeho pocity - nemůže zasáhnout, když se na obrazovce děje něco, co mu třeba nahání strach, začíná mu splývat realita s iluzí.
Dále jsou důsledkem sledování televize nedostatek pohybu, zakrňování, nerozvíjení fantazie, nepřiměřená pasivita, ochromení aktivity oka, agrese vznikající z nahromadění vjemů a pocitů, oslabování iniciativy a schopnosti samostatné hry, intelektuální přetěžování či špatné návyky. A to jsme se ještě nedostali ke kvalitě pořadů... 
Nevím, jestli mám děti upovídané a uplakané nadmíru, ale čas od času, když jsem na pokraji sil, si říkám, jak by bylo krásné je na chvíli vypnout. Přesto to nedělám...

Více hrůzných detailů viz např. R. Hradil (ed.): Výchova a zdraví našich dětí, Hranice 2011, s. 155 - 178.

úterý 12. srpna 2014

Učím se nehromadit

Blahobytné podmínky, ve kterých se nám poštěstilo žít, bychom měli vyvažovat určitou mírou dobrovolného odříkání a zodpovědností za veškeré naše jednání v těch nejběžnějších každodenních situacích. Stále se musíme rozhodovat a volit. Měli bychom zapomenout na všechny výmluvy a začít domýšlet, co podporujeme třeba svými nákupy. Nejčastěji to je totiž ničení půdy, kácení deštných pralesů, týrání zvířat, novodobé otroctví,... Většině lidí bohužel tento druh zamyšlení mnoho neříká.
Navykla jsem si jakoby přebírat zodpovědnost za každou věc, kterou si kupuji. Než dám zboží do košíku, přemýšlím, na jaké konkrétní místo v bytě ho umístím, do které skříně...jestli se mi někam vůbec vejde. Jestli to dané tričko unosím, vždyť mám spoustu triček...
Nenakupuji "drobnosti pro radost", které zanášejí životní prostor. Když (si) chci koupit něco zvláštního, tak třeba dobré jídlo, to se nebude rozkládat někde na skládce ještě až já tu nebudu. Upřednostňuji věci s krátkou dobou rozkladu před plastovými. Snažím se kupovat kvalitní, i když drahé věci a vlastnit jich méně. Musím jít přesně proti tomu, co nám vštěpovali naši rodiče a prarodiče opojení porevoluční nabídkou všeho. "Za ty peníze - nekup to!" slýchávali jsme. Jenže když stojí tričko 99,-, tak to ono se asi muselo ušít samo, ne? Vždyť je to stěží cena materiálu...
Taky kašlu na módní trendy. Kašlu na to, že se už zase nosí mrkváče a elasťáky (jen se jim teď říká jinak), rozhodně se svými širokými kalhotami nepůjdu do popelnice. Své čtyřleté dceři jsem zatím nekoupila nového snad vůbec nic - v secondhandech a u známých jsou totální přebytky dětského oblečení. Hračky kupujeme raději zřídka, ale dražší a kvalitní. Možná jediné, co stále ještě opravdu hromadíme, jsou knihy.
Na tričko za 99,- máme všichni. Teď ještě, abychom měli na to, nejít si ho každý měsíc koupit a nevyhodit to, co leží ve skříni...

středa 6. srpna 2014

Obří pískoviště v Tiských stěnách

Kdybyste měli někdy cestu na Děčínsko, rozhodně zařaďte do svého programu návštěvu Tiských stěn. I bez dětí je to krásná procházka, ale s dětmi to teprve dostane ty správné grády. Tohle místo je pro ně totiž jako stvořené. Má to ale jednu podmínku - musíte je nechat sáhnout si na ten jemňoučký píseček, který je obklopuje. Nebudete věřit, jak se od toho bílého písku začerní. Taky nikam nedojdete, protože při stavění hradů, kreslení a hloubení jam chůze jen překáží, to dá rozum.
Doporučujeme připojit vyprávění o obrech a proložit sledováním horolezců a děti budou nadšené. Nějak mi něco říká, že jim to dá víc než den strávený v zábavním centru, je v tom totiž víc opravdického života. 
Takže zapomeňte na "Nešahej na to, budeš špinavá!" a užijte si krásný den:)


P.S. Když už budete v těchto místech, tak v děčínské zoo taky hodně mysleli na děti...

pátek 1. srpna 2014

Nakupujte bez (zbytečných) obalů

Třídíme papír. Třídíme tetrapack. PET láhve nekupujeme. Třídíme sklo, hliník, kelímky (podle druhu použitých plastů), baterie, igelitové obaly od potravin. Těch se ale snažíme kupovat co nejméně.
Když mi došlo, že naše měsíční spotřeba luštěnin a obilovin jde určitě na několik kilo, připadalo mi absurdní kupovat je po půlkilových pytlíčkách. Vyzkoušeli jsme proto bezobalový obchod. Úžasná myšlenka, úžasní lidé na druhé straně, úžasné stránky - fakt si klikněte. Samozřejmě vyjdou velkoobjemová balení i trochu lépe cenově.
Udělali jsme větší objednávku s kamarády, abychom se podělili o poštovné a já jsem měla opravdu skvělý pocit, když jsem jim rozvažovala kila červené čočky, cizrny, hrozinek a oříšků...jako když jsme byli malí jsme si zase hráli na prodávanou. Příště to musím nechat vyzkoušet taky někoho jiného...
Další možnosti, jak nakoupit bez zbytečných plastových obalů:


středa 23. července 2014

O životě slepic...

...aneb proč už si nikdy nekoupím s čistým svědomím "běžné" vajíčko ani kuřecí řízek. 
Protože 99% slepic chovaných v ČR (zbylé 1% jsou slepice v chovech s výběhem nebo v biochovech) žije, či lépe řečeno živoří v temných halách v klecích, kde jedna slepice má životní prostor o velikosti papíru A4 (rozpětí křídel má ovšem až 1 metr), kde nemůže zvednout hlavu a zraňuje si nohy o drátěnou podlahu. Že to vylučuje jakýkoli společenský život snad ani není nutné psát. Na denním pořádku zde jsou proto stres, poruchy chování, agresivita a kanibalismus.

Člověk vymyslel, že bude ptákům uřezávat nebo upalovat zobáky a drápy (bez umrtvení), aby zabránil vzájemnému zraňování. Proč si myslíme, že takové slepici nevadí otřesné hygienické podmínky a geneticky modifikované krmivo? Proč nám nevadí, že s nimi spojené nemoci jsou léčeny obrovským množstvím léků i preventivně podávaných antibiotik, které samozřejmě přejdou do masa, které sníme?

Genetické manipulace se soustředí u nosnic na neustálé zvyšování produkce vajec, u brojlerů chovaných na maso na růst svaloviny. Kuřata dorůstají do takové velikosti, že neunesou sama sebe. Jejich vnitřní orgány nezvládají obsluhovat veliké tělo, a tak umírají na infarkty a selhávání plic. Mnoho z nich zemře žízní, protože nejsou schopná dojít k vodě. Malí kohoutci, kteří se narodí z poloviny obrovského množství vajec, jsou pro potravinářský průmysl nepotřební, a proto je čeká hned první den života smrt v plynové komoře nebo rozemletím zaživa.

Pokud máte lepší pocit, když kupujete vejce slepic "z chovu na podestýlce", vězte, že takové slepice mají život lepší pouze o tu podestýlku, tedy že nemusí stát na drátěné podlaze.

Po protrpěném životě čeká 10% zvířat ještě pekelná smrt. To když je v zápase o život neusmrtí elektrifikovaná voda, do které jsou ponořena. Pak jsou vykrvována zaživa, 1% z nich je dokonce naživu i ve vroucí vodě, která je má zbavit peří.

http://veganrabbit.com/the-life-and-death-of-a-chicken/

Potřebuje někdo ještě více faktů? Najdete je zde: http://goveg.cz/content.php?action=show-section&id=44&language=1. On ten balíček úhledně zatavený ve fólii, ležící v supermarketu v regálu prostě nevypadá jako kus zvířete, já vím. Ale my musíme začít znovu přemýšlet, odkud se tam (stejně jako vagóny dalších produktů) vzal, jaktože je tak levný a co svými penězi volíme.

Nepodporujte tuto tyranii! Snažte se kupovat vejce i maso z biochovů! Snažte se co nejvíce omezit spotřebu vajec! Při pečení můžete místo nich použít banán nebo lněné semínko (často také prostě nic), při vaření tofu, pivo nebo sójovou mouku. Bez vajec a mléka lze usmažit třeba i palačinky. Pro inspiraci přidávám odkaz na výborný jednoduchý letní koláč bez vajec a mléka: 
Zkuste to, opravdu to není žádná věda...


čtvrtek 17. července 2014

Petice proti zákonu o dětských skupinách

Naše dcera navštěvuje lesní školku. Jsme z ní všichni nadšení. Ódy na to, jak to tam funguje, od každodenního pobytu venku přes individuálnější přístup k dětem, budování vztahu k přírodě, zdravější stravování až po zapojení rodičů, budu pět příště. Nyní hrozí, že se skvěle fungující školka bude muset zavřít. Ke schválení do Senátu totiž postoupil nový zákon schválený již Poslaneckou sněmovnou o dětských skupinách. Pokud by prošel, znamenalo by to, že jedinou alternativou předškolní péče o děti ke státním mateřským školám by byly dětské skupiny. Asi tušíte - lesní školky by nesplňovaly požadavky (především hygienické) kladené na tyto dětské skupiny. 
Takže pokud zákon projde, v ČR se bude muset zavřít kolem stovky pracně, na náklady rodičů a z jejich nadšení vybudovaných lesních školek kvůli tomu, že nemají 16 umyvadýlek ve správné výšce a 16 záchodečků. Pokud vám to, tak jako mně, přijde naprosto absurdní, nebo vám jednoduše vadí ten princip, že bychom se svobodně nemohli rozhodnout, kde budou naše děti trávit čas, podepište petici nebo napište senátorům. To je bohužel zřejmě jediné, co můžeme dělat...



úterý 15. července 2014

Cukr místo medu

Med je úžasná, zdravá, čistě přírodní superpotravina. Tečka, víc o tom nepřemýšlíme. Napadlo Vás ale někdy, že med nevyrábějí včely jen tak, mimochodem, pro člověka? Asi že se nudí, ne? Kdepak, vyrábějí ho přirozeně pro sebe, protože se jím živí. A když jim ho člověk vezme, cože za něj včelkám dá? Ten nejlevnější bílý rafinovaný cukr, jak jednoduché. Tak to prostě je, takhle se dnes klasicky včelaří. 
Neříkám už nikdy nevzít med do úst, ale medové zábaly na vlasy? Na obličej? Medová masáž? 


čtvrtek 10. července 2014

Na návštěvě u zámecké paní

Pěkně zhruba v půlce trasy ze severních Čech na severní Moravu, přesně ve chvíli, kdy potřebujete udělat velkou pauzu, protože děti v autě už kvičí tak, že se to nedá vydržet, leží zámek Častolovice. Že je soukromý (jeho majitelkou je paní Diana Phipps Sternbergová), poznáte na první pohled - všude kvetou květiny, každodenní péče je vidět v každém detailu.
I pokud neabsolvujete prohlídku, je pobyt zde velmi příjemný. Děti nadchne zvěřinec, kde se některá zvířata pohybují mimo výběhy a kde mohou krmit kozy, ovce, lamy nebo osly. Věřím, že pro některé děti to může být jedno z mála bližších setkání se zvířaty.
Pokud budete mít čas, můžete se projít obrovským krásným parkem s rozáriem, pozorovat bílé daňky v sousední oboře a posedět v zámecké kavárně. A za bonus považuji také to, že tu na vaše děti (a peněženky) kromě jediného stánku se zmrzlinou nebudou útočit blikací plastová autíčka, automaty na Coca-Colu a stánky se sladkostmi.




pondělí 7. července 2014

Nevhazujte reklamu!

Dnes nám to již připadá normální, ale zajímalo by mě, jak kdysi před pár desítkami let někdo mohl být tak drzý a vymyslet, že bude vstupovat na cizí pozemky a něco vhazovat do cizích schránek. To něco, jsou nabídky různých věcí, o kterých jste někdy neměli ani potuchy, že existují. Najednou se však přistihnete, že sedáte do auta a jedete si do hyper-super-marketu pro skládací židličky v akci. Nebo třeba polštáře, patnáctou halenku, salám, rohlíky o korunu levnější...
Pokud jste ti šťastní, kteří jsou vůči těmto nabídkám imunní, jistě jste se už taky někdy pozastavili nad tím, kolika tunami papíru může být takto mrháno, nehledě na nesmyslnost vší té práce, která se kolem letáků točí.
Existují lidé, kteří jsou velmi velmi systematičtí, tabulkomilové, kteří nelení ta kila navážit a spočítat. Podívejte se na statistiky jednoho z nich: http://pepavanicek.blogspot.cz/2008/07/skudce-ve-schrance.html

úterý 1. července 2014

Kráva je taky matka

Přisuzuji to pouze síle zvyku, jinak nevím, jak je možné, že si každá kojící maminka (včetně donedávna mě) a každý tatínek, který je kojení denně přítomen, nespojí jedna a jedna. Moje mléko je určené pro moje miminko a mohu ho produkovat pouze, pokud se mi po náročném období těhotenství miminko narodí. Až miminko povyroste, už mléko produkovat nebudu.
Mléko krávy je určené pro její miminko - telátko a může ho také produkovat pouze, pokud se jí narodí tele a až to tele povyroste, tak se logicky také ztratí mléko. Je to přece relativně krátké období v jejím životě, stejně jako v mém. Kolik musí být na světě krav, aby pokrylo obrovskou lidskou spotřebu mléka?
Bohužel člověk je tvor vynalézavý a vymyslel, že bude krávy neustále oplodňovat, aby měly neustále mléko. Že jim jejich miminko sebere (do 24 hodin po porodu) a mléko si nechá. Že to miminko bude krmit něčím jiným. Nejen každá kojící maminka ví, že poptávka zvyšuje nabídku. Respektive čím víc budeme nebohou krávu dojit, tím víc bude mít mléka...pod násilným tlakem člověka tedy může vyprodukovat 7x více mléka než by potřebovalo její telátko. A když už nemůže, tak je poslána na jatka.


Omezte konzumaci mléka, omezíte (časem) týrání krav!! Snažte se pít pouze mléko v biokvalitě, u kterého máte jistotu, že pochází od spokojené krávy!! A jestli myslíte, že to bez mléka nejde, zkuste se podívat na nějaký foodblog, vždyť jsou dnes tak populární: http://veg-ethique.blogspot.cz

A málem bych zapomněla...maminky, probůh, kojte a bojujte za svoje kojení!! I když vám v porodnici budou tvrdit, že vy kojit nebudete a že "ta dnešní umělá mlíčka už jsou vychytaná"... Umělá mléka jsou vyrobená z mléka kravského. Teleti nejprve roste tělo, Vašemu dítěti mozek a složení kravského i lidského mléka je tomuto faktu přizpůsobené...příroda to má vymyšlené, důvěřujme jí.


pátek 27. června 2014

Jezte opravdové jídlo!

Biopotraviny - slovo, které možná spoustě lidí leze krkem kvůli tomu, jak často je skloňované...móda nebo co je to vlastně? Jenže biopotraviny jsou prostě úplně normální jídlo - mrkev nebo jablko, mléko, maso. Ne mrkev nadopovaná pesticidy, ne jablkový koncentrát s fruktózo-glukózovým sirupem, stabilizátory a "směsí vitamínů", ne bílá voda, v níž je zabito vše živé ani vodou napuštěné maso vyhnané hormony a vyživené geneticky modifikovanou kukuřicí. Je to staré dobré jídlo, jak ho znaly naše babičky. 
Ať už "smýšlíte eko" nebo ne, je potřeba, aby co nejvíce z nás toto normální jídlo kupovalo, i přes to, že je mnohem dražší než jeho průmyslové ekvivalenty. Věřte mi, že taky pociťuji tu téměř fyzickou bolest, když sahám do regálu pro biomrkev za 29,90,- a o metr vedle se mi vysmívá "normální" mrkev za 7,90,-. Jenže dnes bývá často zdraví nebezpečné po(u)žívat mnoho věcí, které jsou "normální". A cena, za kterou jsou k mání biopotraviny, to je (většinou) hodnota jídla, odpovídá nákladům a práci, kterou s ním výrobci měli. 
Že kupujete certifikovanou kvalitu, poznáte podle loga, kterým jsou biopotraviny (ale i například kosmetika) opatřeny. Mělo by na nich být uvedeno slovo "BIO", české logo "bio zebry" nebo evropské "bio listu" a kód výrobce. Tato značka zaručuje, že výrobek byl kontrolován na každém kroku jeho zpracování, takže se nemusíte bát, že jde o nějaký marketingový tah.
Čím déle budeme ochotni kupovat párky bez masa za pár korun, tím déle nám je budou supermarkety nabízet a tím dražší bude normální jídlo, dnes zvané biopotraviny. Tím déle si bude plnit mašinerie potravinářského průmyslu svoje bezedné kapsy.  

Je tu samozřejmě ještě druhý aspekt. Pomineme-li opravdovější chuť a kvalitu těchto potravin, jejich nákupem podporujeme zemědělství ozdravující naši planetu. Koupí "normální" zeleniny podporujeme ničení půdy, ve které vyrostla. Jak moc musí být náš vzduch, půda a vody zamořené, abychom pochopili?


pondělí 23. června 2014

Papír nebo bambus?

Otázka, kterou řeší čím dál více maminek. Jsou takové, které se nechají pohltit a zamilují se do tisíců vzorů, barev a typů materiálů, které mohou mít látkové plenky. A pak jsou takové, které jdou při představě, že by měly "při tom všem" ještě prát plíny, do kolen.
Vás váhající chci povzbudit. Je to jistě trochu práce navíc - zhruba jednou za tři dny dát prát pračku navíc...a pověsit. Ale zrovna věšení prádla je od jara do podzimu moje nejoblíbenější domácí práce. Každopádně vaše děti i příroda vám poděkují.

A až budete vybírat, podpořte třeba české maminky, které šijí plenky zde v Čechách:


Tento blog vzniká z mojí potřeby vyjadřovat se k některým procesům a jevům ve společnosti, diskutovat o mnohdy nepříjemných tématech a popošťuchovat lidi, aby více přemýšleli o důsledcích svého konání pro náš společný domov...