sobota 30. srpna 2014

Jako prase v žitě...

...toto úsloví vzniklo za dávných a dávných dob. Dnes již neplatí, přestože je mezi lidmi stále vžité. Asi málokdo z nás měl někdy možnost pobývat delší dobu s prasaty a pozorovat je. Kdybychom tuto možnost měli, věděli bychom, že prasata jsou nejinteligentnější hospodářská zvířata. Věděli jste, že dokáží hrát počítačové hry? Umí totiž ovládat rypákem joystick.
Jsou velmi společenská, mají silná pouta v rodině i ve stádu. Pokud jsou jim dopřány vhodné životní podmínky, jsou velmi čistotná, přátelská a aktivní. Problém je v tom, že v dnešní době jim ty vhodné podmínky většinou dopřány nejsou. 
Prasata byla odjakživa známa svojí oblibou v "rochnění" v bahně, kterým se chladí, a hrabání. Tato potřeba je tak silná, že ve vepřínech hrabou do betonové podlahy. Těhotná prasnice odchází před porodem dále od stáda do ústraní, kde si staví měkké doupě z listí a trávy, kam se zahrabe a přivede na svět selata. S těmi v doupěti zůstává asi dva týdny než se vrátí zpět ke stádu. Pro selata je důležitou součástí vývoje hra - zápasí spolu, honí se, válejí se spolu po zemi a budují si mezi sebou pevné vztahy. 


Toto všechno je však dnes pro valnou většinu prasat naprosto nepředstavitelné. Ba co víc, pro ně je nepředstavitelné i jen se volně pohybovat, žít ve společenství, pro některé dokonce i do sytosti jíst. Selata jsou dnes běžně velmi časně odstavena od matky a někdy i odvezena na jinou farmu. Bez umrtvení jsou kastrována a jsou jim řezány zuby a ocasy, protože příšerné životní podmínky (dlouhý pobyt v malé ohradě, ve výkalech, bez dostatku kvalitní stravy a bez jakýchkoli mentálních stimulů) se odráží v jejich chování agresí a zraňováním sousedních zvířat. 
Samostatnou kapitolou je pak dlouhá cesta na jatka, kterou prasata absolvují namačkaná v kamionech, což opět vede k agresi. Není jednoduché vyděšená zvířata omráčit speciálními elektrickými kleštěmi, které se musí umístit na správné místo mezi oči a uši, takže jsou často několikrát vystavena bolestivému elektrickému šoku a musí být znovu omračována nebo dokonce vykrvována při vědomí. Více například zde: http://goveg.cz/content.php?action=show-site&id=216&language=1
Jak je možné, že toto týrání zvířat může v dnešní době být tak hromadně provozováno?? Protože někteří lidé si myslí, že je nutné mít každý den k obědu maso a k večeři šunku nebo klobásu... Naštěstí již mnoho lidí pochopilo. Omezují konzumaci masa, zajímají se o to, odkud pocházejí potraviny, které si kupují a jaký měla život zvířata, která jedí. Čím více lidí bude nad tímto přemýšlet, tím dříve se snad dočkáme konce brutálních velkochovů a návratu soucitu.




pondělí 18. srpna 2014

Vypnout dítě

"Kéž by šlo to dítě vypnout!" zatouží jistě někdy každá maminka, obzvlášť maminky dětí nadmíru uplakaných, upovídaných a hysterických. Ale ono to jde! Vlastně to mnoho lidí dennodenně dělá. Jednoduše potomka posadíte před televizi. I přes to, že není schopen správně chápat smysl pořadů ani se orientovat v rychlém střídání záběrů a prolínání obrazů, vydrží před ní sedět již od velmi raného věku hodiny. Sledování televize způsobuje (i u dospělého) ochromení vůle, takže dítě není schopno se od obrazovky odlepit - máte klid na celé odpoledne! 
Bohužel má tato metoda velmi mnoho negativ - dítě chce poznávat svět všemi smysly a aktivně vymýšlet hru, ale je přinuceno sedět a sledovat, jak aktivitu převzal kameraman. Vidí pohyb, ale samo je nehybné. Děj se odehrává bez ohledu na jeho pocity - nemůže zasáhnout, když se na obrazovce děje něco, co mu třeba nahání strach, začíná mu splývat realita s iluzí.
Dále jsou důsledkem sledování televize nedostatek pohybu, zakrňování, nerozvíjení fantazie, nepřiměřená pasivita, ochromení aktivity oka, agrese vznikající z nahromadění vjemů a pocitů, oslabování iniciativy a schopnosti samostatné hry, intelektuální přetěžování či špatné návyky. A to jsme se ještě nedostali ke kvalitě pořadů... 
Nevím, jestli mám děti upovídané a uplakané nadmíru, ale čas od času, když jsem na pokraji sil, si říkám, jak by bylo krásné je na chvíli vypnout. Přesto to nedělám...

Více hrůzných detailů viz např. R. Hradil (ed.): Výchova a zdraví našich dětí, Hranice 2011, s. 155 - 178.

úterý 12. srpna 2014

Učím se nehromadit

Blahobytné podmínky, ve kterých se nám poštěstilo žít, bychom měli vyvažovat určitou mírou dobrovolného odříkání a zodpovědností za veškeré naše jednání v těch nejběžnějších každodenních situacích. Stále se musíme rozhodovat a volit. Měli bychom zapomenout na všechny výmluvy a začít domýšlet, co podporujeme třeba svými nákupy. Nejčastěji to je totiž ničení půdy, kácení deštných pralesů, týrání zvířat, novodobé otroctví,... Většině lidí bohužel tento druh zamyšlení mnoho neříká.
Navykla jsem si jakoby přebírat zodpovědnost za každou věc, kterou si kupuji. Než dám zboží do košíku, přemýšlím, na jaké konkrétní místo v bytě ho umístím, do které skříně...jestli se mi někam vůbec vejde. Jestli to dané tričko unosím, vždyť mám spoustu triček...
Nenakupuji "drobnosti pro radost", které zanášejí životní prostor. Když (si) chci koupit něco zvláštního, tak třeba dobré jídlo, to se nebude rozkládat někde na skládce ještě až já tu nebudu. Upřednostňuji věci s krátkou dobou rozkladu před plastovými. Snažím se kupovat kvalitní, i když drahé věci a vlastnit jich méně. Musím jít přesně proti tomu, co nám vštěpovali naši rodiče a prarodiče opojení porevoluční nabídkou všeho. "Za ty peníze - nekup to!" slýchávali jsme. Jenže když stojí tričko 99,-, tak to ono se asi muselo ušít samo, ne? Vždyť je to stěží cena materiálu...
Taky kašlu na módní trendy. Kašlu na to, že se už zase nosí mrkváče a elasťáky (jen se jim teď říká jinak), rozhodně se svými širokými kalhotami nepůjdu do popelnice. Své čtyřleté dceři jsem zatím nekoupila nového snad vůbec nic - v secondhandech a u známých jsou totální přebytky dětského oblečení. Hračky kupujeme raději zřídka, ale dražší a kvalitní. Možná jediné, co stále ještě opravdu hromadíme, jsou knihy.
Na tričko za 99,- máme všichni. Teď ještě, abychom měli na to, nejít si ho každý měsíc koupit a nevyhodit to, co leží ve skříni...

středa 6. srpna 2014

Obří pískoviště v Tiských stěnách

Kdybyste měli někdy cestu na Děčínsko, rozhodně zařaďte do svého programu návštěvu Tiských stěn. I bez dětí je to krásná procházka, ale s dětmi to teprve dostane ty správné grády. Tohle místo je pro ně totiž jako stvořené. Má to ale jednu podmínku - musíte je nechat sáhnout si na ten jemňoučký píseček, který je obklopuje. Nebudete věřit, jak se od toho bílého písku začerní. Taky nikam nedojdete, protože při stavění hradů, kreslení a hloubení jam chůze jen překáží, to dá rozum.
Doporučujeme připojit vyprávění o obrech a proložit sledováním horolezců a děti budou nadšené. Nějak mi něco říká, že jim to dá víc než den strávený v zábavním centru, je v tom totiž víc opravdického života. 
Takže zapomeňte na "Nešahej na to, budeš špinavá!" a užijte si krásný den:)


P.S. Když už budete v těchto místech, tak v děčínské zoo taky hodně mysleli na děti...

pátek 1. srpna 2014

Nakupujte bez (zbytečných) obalů

Třídíme papír. Třídíme tetrapack. PET láhve nekupujeme. Třídíme sklo, hliník, kelímky (podle druhu použitých plastů), baterie, igelitové obaly od potravin. Těch se ale snažíme kupovat co nejméně.
Když mi došlo, že naše měsíční spotřeba luštěnin a obilovin jde určitě na několik kilo, připadalo mi absurdní kupovat je po půlkilových pytlíčkách. Vyzkoušeli jsme proto bezobalový obchod. Úžasná myšlenka, úžasní lidé na druhé straně, úžasné stránky - fakt si klikněte. Samozřejmě vyjdou velkoobjemová balení i trochu lépe cenově.
Udělali jsme větší objednávku s kamarády, abychom se podělili o poštovné a já jsem měla opravdu skvělý pocit, když jsem jim rozvažovala kila červené čočky, cizrny, hrozinek a oříšků...jako když jsme byli malí jsme si zase hráli na prodávanou. Příště to musím nechat vyzkoušet taky někoho jiného...
Další možnosti, jak nakoupit bez zbytečných plastových obalů: