TTIP - o co vlastně jde?

V červnu 2013 se rozběhla jednání o Transatlantickém partnerství pro obchod a investice (TTIP) mezi Evropskou unií a USA. Měla by skončit nejpozději v prosinci 2014. Jednání jsou tajná, ale podle informací, které se dostaly na veřejnost, má tato smlouva sjednotit americké a evropské normy a standardy, přičemž je zde nebezpečí, že toto sjednocení proběhne podle nejnižšího společného jmenovatele, tedy že dojde ke snížení evropských standardů. Znamenalo by to, že by bylo možné zde prodávat produkty, které by nyní přes přísné evropské normy neprošly.
I přes to, že americký trh se stává méně a méně významným, je zřejmě tradiční transatlantická spolupráce důležitá a může usnadnit život lidem, firmám i státům. Neméně důležité je však zachovat rozdíly v přístupu obou stran k některým oblastem života. Hnutí Duha vytvořilo dokument Diplomacie všedního života, který popisuje možná rizika, která by mohlo uzavření smlouvy přinést do naší každodennosti, a také navrhuje řešení. Protože není úplně krátký, udělala jsem pro zájemce stručný výtah. Protože psát výtahy, to je jedna z mála věcí, které jsem se naučila celkem dobře ve škole... 

Diplomacie všedního života. 

Proč bychom měli pečlivě rozvažovat, co se dostane 

do euro-americké dohody o volném obchodu – a co nikoli

1. Co se vlastně chystá

Podstatou zón volného obchodu je většinou zrušení cel a dovozních kvót. Pro obchod mezi EU a USA platí cla pouze 5,2% a 3,5%. Jedná se tedy především o zrušení nejrůznějších překážek a sjednocení odlišných pravidel a technických norem. 

2. Tlustá čára 

Evropská komise chce sjednotit regule pro technické detaily v automobilech. Jenže americká pravidla (téměř na vše) jsou mnohem laxnější než evropská. EU například tlačí na výrobce, aby dodávali na trh chytřejší automobily s menší spotřebou. Americké automobilky se ale řídí jiným zákonem, který by, pokud by byl určující, umožňoval dodávat na evropský trh auta s mnohem větší spotřebou než dovolují evropské předpisy. Podobný dopad by sjednocování mělo i na další odvětví, jako například štítkování elektrospotřebičů, pravidla pro množství škodlivin v benzínu nebo naftě apod. Dalším příkladem jsou pravidla pro toxické chemikálie - zatímco evropské státy se dohodly před několika lety na nových, progresivních pravidlech pro schvalování syntetických chemikálií, aby se předešlo výrobě spotřebního zboží poškozujícího lidské zdraví, americká chemická výroba se řídí zákonem z roku 1976. V USA se tak dnes běžně prodávají nebezpečné látky, které Evropa zakázala. 

Smlouva by tedy měla výslovně zaručit, že se sjednocování norem nebude týkat ekologických, sociálních a dalších důležitých standardů.

Sjednocování by mělo proběhnout na nejvyšším, nikoli na nejnižším společném jmenovateli. 

3. Americké jídlo na evropských talířích?

Nejspornějším bodem smlouvy bude patrně jídlo. Evropané jsou ve výběru jídla velmi nároční. Ovšem americkým potravinářským společnostem vadí, že kvůli tomu evropský půlmiliardový trh velkou část jejich výroby nechce. Evropa klade důraz na kvalitu potravin, zdravé jídlo, život na venkově, péči o krajinu a slušné zacházení se zvířaty, oproti tomu USA preferuje velkovýrobu, fast foody a průmyslové zemědělství. 

V souvislosti s TTIP se mluví o přísnějších evropských pravidlech pro geneticky modifikované plodiny, ale americké firmy chtějí, aby se hovořilo také o pesticidech, chemickém ošetřování patogenů, přídatných látkách v krmivech, růstových hormonech, potravinových aditivech a ochucovadlech, značení potravin, podpoře místního jídla nebo ekologických standardech pro agropaliva. EU a USA se liší v názoru, co je ještě přijatelné a co už ne. Jako příklad autoři uvádějí používání růstového hormonu rekombinantního bovinního somatotropinu (rbST) v hovězím mase americkými farmáři. Tento hormon je v EU, stejně jako v Kanadě, Izraeli, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu zakázán. 

Dalším předmětem projednávání je podpora a tudíž pozitivní diskriminace místních výrobců a zemědělců státními programy v EU i USA. V nové smlouvě by mohly být zakázány, protože vlády tak zákazníky nepřímo připravují o dovážené zboží.

4. Nová vlna arbitráží?

ČR je na 5. místě ve světovém žebříčku zemí postižených arbitrážemi. Proto by nás měl zajímat nejkontroverznější bod chystané smlouvy - tzv. mechanismus urovnání vztahů mezi investory a státy (ISDS). Tato sporná klauzule umožňuje soukromým firmám napadat v arbitrážích běžné zákony zemí, správní rozhodnutí apod. (ovšem státu to samé právo nedává, navíc zároveň diskriminuje domácí firmy). V minulosti zneužily arbitráží různé firmy proti reformám zdravotního pojištění, zákazům škodlivých chemikálií, podpoře čisté energetiky, regulaci cigaret nebo správním rozhodnutím o těžbě nerostných surovin (těch se týkalo 36% kauz). Jenže arbitráže mají dopomoci ke spravedlnosti zahraničním investorům v nestabilních a nedemokratických zemích, kde nefunguje soudnictví. Nemá sebemenší smysl vkládat takový bod do smlouvy mezi EU a USA. Za zbytečný označil ISDS i Simon Lester z Cato Institute, vlivné americké organizace, která obvykle prosazuje radikální dohody o volném obchodu: "Obě strany mají dospělý, stabilní a dobře rozvinutý právní a politický systém. Jakou ´ochranu´ zahraniční investice v této situaci potřebují nad to, co už zaručuje domácí právo?"

Klauzule o arbitrážích jsou pochybné také proto, že připravují signatářské země o státní suverenitu - rozhodnutí, která byla v pravomoci parlamentu, vlády nebo justice, se přesouvají do rukou tribunálu tvořeného obvykle třemi soukromými osobami.

5. Řešení

ČR by měla prosazovat 4 konkrétní požadavky:

1. úplné vyloučení arbitráže a zrušení arbitrážních klauzulí ve stávajících smlouvách mezi USA a evropskými státy (ta česko-americká je ještě nevýhodnější než výše popsaná klauzule)

2. vyloučení potravin a zemědělství

3. právo na svobodnou volbu standardů

4. řešení globálních problémů -  dohoda společného postupu v důležitých bodech: dani z finančních transakcí, zásahu proti daňovým rájům, potírání daňových úniků nebo ochraně před globálními změnami podnebí

No, a co můžeme udělat my? Sledovat další vývoj a zase jednou podepsat petici:

http://stop-ttip.org/podepiste/

O životě s lesní školkou

Stalo se něco, s čím nikdo ani v nejmenším nepočítal - prezident Zeman vetoval zákon o dětských skupinách! (Viz http://ekovykriky.blogspot.cz/2014/09/tak-oni-to-fakt-schvalili.html) Při té příležitosti bych vám, kteří máte pouze mlhavou představu o tom, jak to funguje v lesních školkách (i když v zákoně nešlo jen o ně), ráda přiblížila fungování té naší. 

Lidé většinou vědí především to, že jsou ty nebohé děti celý den venku, futeř nefuteř. V tomto případě bych pouze poupravila jejich představu, že ne děti, nýbrž spíše pedagogové jsou v tomto případě nebozí. Představte si ve třiceti, čtyřiceti letech trávit celý den v lese, relativně aktivním pohybem - večer padnete a to do toho vůbec nemusí pršet. Dětem, těm to je jedno - po oznámení "dneska prší:" dítě nadskočí nadšením: "huláá, můžu si vzít pláštěnkuuu!!!"  a o oblíbenosti kaluží nebo okapů snad ani nemusím mluvit.
Naše školka má k dispozici kamenný dům, který děti využívají na část dne v zimě, ale spousta lesních školek disponuje pouze jurtou, stanem nebo maringotkou. To je ten důvod, proč by nikdy nebylo v jejich silách "vejít se" do zákona o dětských skupinách. 

Pobyt venku je jistě jedním z nejdůležitějších přínosů lesních školek. Většinou to ale není nějaké bezplánovité placatění se (i když je kladen důraz i na volnou hru). Školka má vypracovaný celoroční program, který je svázaný s koloběhem roku; děti tak na vlastní kůži zažívají proměny přírody, kterých by si jinak vůbec neměly šanci všimnout. V lesní školce se neslaví jen Vánoce a Velikonoce, ale také například příchod svatého Michaela, Martina, masopust, otvírání studánek...každý měsíc se pořádá tématická slavnost, kam jsou pozváni rodiče a přátelé školky. Děti se učí využívat darů přírody, učí se o ni pečovat a neubližovat jí. Zpívají, tančí, malují, pečou chleba, zdobí prostory, ve kterých žijí, učí se pracovat s různými nástroji. Nebojí se bouřky, ohně nebo klíštěte.

Velmi podstatnou součástí filozofie lesních školek je pro mě vytváření komunity kolem školky. Jako rodiče máte možnost zapojit se do různých aktivit podporujících chod školky. Ovšem, to také není pro každého. Každopádně pedagogy zde zajímá, co si myslíte, minimálně jednou měsíčně máte možnost setkat se všichni na výše zmíněné slavnosti...opravdu se vám nestane, že potkáte na hřišti dítě a divíte se, že ho vaše dítě zná ze školky. Tady prostě zná každý každého (tedy samozřejmě podle míry vlastního zájmu).
Je to jistě dané menším počtem dětí ve školce. A to je další důležitá věc. Individuální přístup, který vám většina klasických školek nemůže nabídnout, ani kdyby chtěly. Objetí nebo pohlazení přesně ve chvíli, kdy to dítě potřebuje. Velmi se mi líbí, jak jsou zde děti vedené k tomu, aby řekly, když se jim nelíbí něco, co jim druhý dělá, ale také aby byly ohleduplné k sobě navzájem. 

Dalším bodem, který bych chtěla zmínit, je alespoň v naší školce, zdravý jídelníček. Opravdu jsem vděčná, že nemusím posílat dítě do školky, kde jsou mu běžně předkládány párky nebo sladkosti jako svačina. A abych nezapomněla - oddálení střetu s konzumem. Když vaříte polívku z bláta a šišek, není moc prostor na to porovnávat, kdo má dražší, krásnější a modernější hračku. Někdy si říkám, že to, co zaplatíme na školkovném, ušetříme na hračkách, které nosí ostatní děti běžně do klasické školky a které by naše dítě ZA KAŽDOU CENU muselo mít.

Tak oni to fakt schválili!

Asi už to všichni víte, ale nedá mi to, abych také nevyjádřila své rozhořčení. Mluvím o právě schváleném zákonu o dětských skupinách, který požaduje, aby dětem v lesních školkách, které ponoří ruce umyté po záchodě do bláta, visely na věšáčcích nedotýkající se ručníky. Aby od počtu čtyř dětí měly k dispozici čtyři samostatné místnosti v sanitární oblasti - lesní školky, které mnohdy nemají ani zděnou budovu.
Aby skautské oddíly, které mají mezi členy děti předškolního věku a které se vám téměř zadarmo postarají na pár hodin týdně o dítě, zřídily ve svých klubovnách samostatné šatničky vybavené dětským šatním nábytkem. Pro pětileté děti je musejí mít, jakmile děti dosáhnou věku šesti let, už je mohou zrušit... Aby předškolní kluby, které dávají různě znevýhodněným (handicapovaným nebo třeba chudým) dětem možnost navštěvovat předškolní zařízení, měly kliky na oknech v požadované výšce...

Stát není schopný zařídit dostatek míst ve státních školkách, s tím jsme se smířili. Argumenty, že za pár let nebude dětí tolik, nás už nemohou rozhodit. My rodiče, ten problém řešíme teď. A také jsme si ho vyřešili - povětšinou rodičovské iniciativy založily různá alternativní zařízení. Bez pomoci státu, nic od něj nechtějí, vše platí sami. A ten stát jim bude házet klacky pod nohy? Místo toho, aby jim poděkoval?? 

Původně jsem opravdu věřila, že je to nějaký omyl. Omylem byly do zákona zahrnuty iniciativy, které tam nepatří, ale bylo navrženo řešení spočívající v dobrovolnosti registrace k dětským skupinám, situace je nakonec jednoduchá. Jenže on to není omyl, ona je to opět naprostá ignorace přání a zájmů občanů. Ani 14000 podpisů pod dvě petice nestačilo k pozměnění takovéhoto zákona.
Na aroganci v politice jsme zvyklí, ale když se její dopady přímo dotýkají našich dětí, znovu nás to zvedá ze židle. Jako tisíce dalších lidí nerozumím tomu, proč byl takový nesmysl schválen. Jediné, co bych jako důvod chápala, by byla snaha o potlačení veškeré jinakosti ve výchově. Vládnout stádu je přece nejjednodušší. Ale mně bude vždycky milejší, aby moje dítě ve školce raději ochutnávalo jehličí než dýchalo na procházce výfukové plyny. A vždycky budu protestovat proti tomu, když mi někdo tu první možnost bude chtít vzít...

Diskuse o vápníku

Někteří lidé, když se dozvědí, že nedáváte dítěti mléko a mléčné výrobky, by vás nejradši dali k soudu. "Mléko děti přece potřebují, vždyť potřebují vápník...ty si jez co chceš, ale to nebohé dítě!!" Ještě když má ten chudáček nějaké zdravotní důvody, to vás politují, jak to máte těžké, že musíte vymýšlet náhradní řešení, ale když žádný důvod nemáte...rovnáte se pomalu zločinci. A tak musíte stále vysvětlovat, zdůvodňovat a dokazovat. 

Pro ty, kteří řeší něco podobného (i pro ty první), tu mám pár čísel:

obsah vápníku na 100 g:

mořské řasy hiziki - 1400 mg

mák - 1400 mg 

mořské řasy wakamé - 1300 mg

sezam - 700 mg 

mořské řasy nori - 280 mg

mandle - 240 mg

... dále např. zde: http://www.proalergiky.cz/magazin/specialy/clanek/dil-9-dostatek-vapniku-i-bez-mleka

Pokud srovnáme tyto hodnoty s hodnotami kravského mléka, které obsahuje 120 mg vápníku na 100 g, působí více než úsměvně argument nedostatku vápníku v bezmléčné stravě. Zajímavý je také fakt, že v zemích, kde se bojuje pitím mléka proti osteoporóze, je výskyt této nemoci největší. Tam, kde mléko nepijí, jsou také zdravější. 

Ulevte krávám, planetě a nakonec i sobě a umixujte si alespoň občas, třeba do pečení mandlové nebo makové mléko (ale nečekejte, že bude chutnat jako kravské...). Věřím, že vše je jen o zvyku, i chutě.

Oříškobraní

Vždycky jsem si myslela, že takové ty volně rostoucí lísky neplodí a když, tak nepoživatelné oříšky (a možná většina jich takových je). Ale pak jsme našli kousek od domu místo, kde rostou lísky s krásnými velikými a výbornými oříšky. Stačilo se sehnout a posbírat je. Kolik let jsme kolem nich bez povšimnutí chodili?! Nebudu vám lhát, vyhodili jsme jich spoustu. Ale ještě jednou jsme se vrátili poučení nesbírat ty černé a prohlížet, jestli na nich není dírka od tučného červa. Bez větší námahy jsme tak nasbírali a nalouskali více než 350 gramů oříšků. A děti to moc bavilo. 

Lísky se dají vysazovat na vlhčích až záplavových místech, hodí se pro zpevňování břehů, kde plní protierozní funkci, můžou sloužit jako větrolam, jsou důležitým zdrojem pylu pro včely, z jejich proutí je možné vyplést třeba plot...
Proč vysazujeme na veřejných místech drahé jedovaté rododendrony, túje a tisy, barevnolisté javory nebo cizokrajné keře? Proč nevysadíme třeba lísky pro všechny, kdo by si chtěli nasbírat pár oříšků?

Ale v našem okolí jich není málo. Takže pokud máte chuť a mezi čištěním hub a vypeckováváním švestek čas, porozhlédněte se při procházce a posbírejte to, co nám leží u nohou, než si koupíte dovezené z Turecka nebo Gruzie. Snad kvůli nám nebudou mít veverky hlad:)

Farmapark Muchomůrka

Až budete někdy v Krkonoších s dětmi a omrzí vás poslouchat, jak je na túrách bolí nožičky, zastavte se ve Farmaparku Muchomůrka. Vlastně ne zastavte, vyhraďte si na to celý den, protože děti odtamtud jen tak nedostanete. A možná přijdete na to, že i sami se tam slušně vyblbnete. Vždycky mám hroznou radost, když narazíme na místo jako je tohle. Které je vybudované s láskou a se zápalem pro věc. Kde to lidi nedělají jen pro peníze. A kde to děti vychovává k tomu, aby si vystačily s málem. 

Děti tam mohou úplně volně běhat, skákat, houpat se, výskat, zahrát si golf, kuličky nebo spirobal, navštívit Krakonošovu chaloupku, chodit na chůdách, jezdit na ponících a taky svačit z jednoho pytlíku s kozami a ovečkami - kromě poníků vše ozkoušeno na vlastní kůži.

Jako prase v žitě...

...toto úsloví vzniklo za dávných a dávných dob. Dnes již neplatí, přestože je mezi lidmi stále vžité. Asi málokdo z nás měl někdy možnost pobývat delší dobu s prasaty a pozorovat je. Kdybychom tuto možnost měli, věděli bychom, že prasata jsou nejinteligentnější hospodářská zvířata. Věděli jste, že dokáží hrát počítačové hry? Umí totiž ovládat rypákem joystick.
Jsou velmi společenská, mají silná pouta v rodině i ve stádu. Pokud jsou jim dopřány vhodné životní podmínky, jsou velmi čistotná, přátelská a aktivní. Problém je v tom, že v dnešní době jim ty vhodné podmínky většinou dopřány nejsou. 

Prasata byla odjakživa známa svojí oblibou v "rochnění" v bahně, kterým se chladí, a hrabání. Tato potřeba je tak silná, že ve vepřínech hrabou do betonové podlahy. Těhotná prasnice odchází před porodem dále od stáda do ústraní, kde si staví měkké doupě z listí a trávy, kam se zahrabe a přivede na svět selata. S těmi v doupěti zůstává asi dva týdny než se vrátí zpět ke stádu. Pro selata je důležitou součástí vývoje hra - zápasí spolu, honí se, válejí se spolu po zemi a budují si mezi sebou pevné vztahy. 

Toto všechno je však dnes pro valnou většinu prasat naprosto nepředstavitelné. Ba co víc, pro ně je nepředstavitelné i jen se volně pohybovat, žít ve společenství, pro některé dokonce i do sytosti jíst. Selata jsou dnes běžně velmi časně odstavena od matky a někdy i odvezena na jinou farmu. Bez umrtvení jsou kastrována a jsou jim řezány zuby a ocasy, protože příšerné životní podmínky (dlouhý pobyt v malé ohradě, ve výkalech, bez dostatku kvalitní stravy a bez jakýchkoli mentálních stimulů) se odráží v jejich chování agresí a zraňováním sousedních zvířat. 

Samostatnou kapitolou je pak dlouhá cesta na jatka, kterou prasata absolvují namačkaná v kamionech, což opět vede k agresi. Není jednoduché vyděšená zvířata omráčit speciálními elektrickými kleštěmi, které se musí umístit na správné místo mezi oči a uši, takže jsou často několikrát vystavena bolestivému elektrickému šoku a musí být znovu omračována nebo dokonce vykrvována při vědomí. Více například zde: http://goveg.cz/content.php?action=show-site&id=216&language=1

Jak je možné, že toto týrání zvířat může v dnešní době být tak hromadně provozováno?? Protože někteří lidé si myslí, že je nutné mít každý den k obědu maso a k večeři šunku nebo klobásu... Naštěstí již mnoho lidí pochopilo. Omezují konzumaci masa, zajímají se o to, odkud pocházejí potraviny, které si kupují a jaký měla život zvířata, která jedí. Čím více lidí bude nad tímto přemýšlet, tím dříve se snad dočkáme konce brutálních velkochovů a návratu soucitu.

zdroj: http://circleranchtx.com/the-feral-pig-problem-part-iv/