Dárek pro planetu

Máma: "Any, nakreslíš obrázek jako dárek pro planetu Zemi?"

Anežka: "Takový přece už mám, přece tu mandalu, jak je uprostřed sluníčko, pak vrstva zvířat a pak vrstva rostlin!"

Máma: "Nojo, máš pravdu...a jak podle Tebe pomáháme planetě Zemi?"

Anežka: "Chodíme v létě bosi, takže to kytičky nebolí, že po nich šlapeme!"

Máma: "Hm, to jo, ale...třídíme třeba odpad, viď?"

Anežka: "Jo, a taky kupujeme jídlo bez obalů."

Máma: "A nekupujeme jídlo, ve kterém je palmový olej..."

Anežka: "A taky ho nevyrábíme! A taky nekácíme lesy. A chodíme do lesní školky. A nezabíjíme zvířátka, hlavně pavoučky. A jíme jenom zvířátka, která byla šťastná, žejo, mami??"

Máma: "Jo...tak nějak jsem to myslela..."

Anežka se se svou mandalou umístila prosincové v soutěži, kterou vyhlásila firma Tierra Verde a Pravý domácí časopis:)

Zhasněte všechna ta světla!

S Vánoci, svátky klidu a míru, mám mimo jiné spojenou atmosféru tmavé tiché noci nad zasněženou krajinou, v níž září hvězda. Když jdu ale v těchto dnech v noci pěšky domů, vidím, že naší městské realitě není nic vzdálenějšího než tento obrázek.
Běžně únosný světelný smog, na který jsme si jakž takž zvykli, se mění ve světelné a světélkující násilí. Na každém druhém domě na mě blikají šňůry tisíců žároviček. Zajímá mě, jestli ti lidé u toho přemýšlí, když je tam věší. Nebo je prostě vybalí z krabice a natáhnou, protože je 1. prosince a protože to dělají všichni? Když už to dělají, proč to neudělají alespoň nějak vkusně?
Vidím cestou zábradlí balkónů obalená světýlky, barevně blikající okna, barevně blikající okrasné keře, jejichž majitelé se zřejmě řídili taktikou "čím více, tím lépe", barevně blikající siluety domů, barevně blikající úplně všechno. Fyzicky mě bolí se na to koukat. A když si představím to množství spotřebované elektřiny, úplně zbytečně...
Chápu, že ve městě nebo v supermarketech to člověk nemůže ovlivnit, ale doma by si mohl 9/10 toho kabelu zase zabalit do krabice a vystřihnout do okna hvězdu nebo anděla z papíru. Kdy se nám vytratila ze životů jednoduchost a skromnost? Kdy jsme přestali přemýšlet? A kdy jsme naposledy viděli svítit na nebi hvězdy?

Nehmotné obdarovávání

Prošli jsme si vývojem od dob, kdy nic nebylo a na vše se stály fronty přes "můžeme si koupit úplně všechno a taky že si to koupíme" po "bože, kam všechny ty věci dáme?" Škoda, že jsme nezažili doby "máme přesně to, co potřebujeme, nic navíc, nic méně". Doufáme, že se k nám o Vánocích nastěhuje co nejméně nepotřebných věcí, po dostatečně dlouhé době vyhazujeme dárky, které pro nás někdo (možná pečlivě) vybíral, zoufale přemýšlíme, co koupit našim blízkým, kteří už prostě mají všechno. Rušit obdarovávání ale zase nechceme, na to to máme v sobě moc zakořeněné a nakonec je to přece jen pořád radost, alespoň většinou. Krásné je, když se zastavíte, zamyslíte a vymyslíte něco, co se obdarovanému bude opravdu líbit a hodit. K tomu je ale potřeba, abyste ho znali jak své boty a taky ten čas na přemýšlení...v dnešní době těžká věc. A i když se poctivě zamyslíte, může se stát, že Váš dárek se bude zaprášený jen přendávat z místa na místo...

Jedním z řešení této prekérní situace jsou nehmotné dárky. Něco o tom vím, vzhledem k tomu, že moje sestra žije v Anglii a na Vánoce vždy přijede s příručním kufříčkem, do kterého se jí musí vejít vše potřebné. Osvědčily se nám proto vstupenky do divadla, na koncert, na masáž, permanentky na cvičení nebo podobný zážitkový dárek. Dále pak dárek, který se dá hned spotřebovat, rozuměj jídlo či pití, které byste sami sobě pro jeho luxusnost ani omylem nekoupili. To je také obzvlášť vhodný dárek pro tatínky a dědečky. Také můžete vybrat charitativní dárek, třeba kozu rodině v Kongu, ale to si myslím, že dědečci úplně neocení. Sestra mi pravidelně posílá z Anglie k narozeninám veselou (až parodickou) báseň, kterou mi napsala. Vždycky mi udělá velkou radost. Už jsem slyšela také o tom, že si lidé dávají poukázky na společně strávený čas (jak daleko jsme to dopracovali, že si toto musíme darovat na Vánoce) nebo naopak volný čas (pro otce od rodin velmi ceněný dar...dobrá, i pro matky). Určitě vám fungují spousty dalších možností. Můžete tak mít ze sebe dobrý pocit, že nepodporujete koloběh zbytečných věcí a zboží z továrny na pulty, k nám do šuplíku, do popelnice, do spalovny. 

Příjemné přemýšlení nad dárky a hezký advent!

Biomrkev v plastu

Jste-li tak uvědoměle smýšlející, že si alespoň někdy kupujete biozeleninu, určitě jste na to již narazili - biomrkev v plastovém sáčku, biořepa na polystyrenovém tácku zabaleném v igelitové fólii. Zřejmě si máte díky tomu uvědomit, že si kupujete jakože luxusnější zboží. Protože hned vedle se válí obyčejná mrkev bez obalového materiálu. Stojíte v tom supermarketu a říkáte si, jak to měly naše babičky jednoduché, že nemusely zaměstnávat hlavu takovými.....složitými rozhodováními.
Takže my se snažíme zamezovat používání chemikálií v zemědělství poptávkou po biozelenině, ale druhým dechem vytváříme naprosto zbytečný nerozložitelný odpad. A to nemluvím o tom, že pod těmi potištěnými obaly nemáte šanci vidět, že je třeba Vámi kupovaná potravina plesnivá. Ono je to logické - zelenina není chemicky ošetřená, tím pádem podléhá rychleji zkáze a v igelitovém obalu se zapaří. Mám pocit, že by bylo proti přírodě, kdyby vydržela v pořádku více než dva dny. A pak přijdou odpůrci "biosnažení" a řeknou: "No to si tam nahoře zas někdo mastí kapsu, tolik peněz a nakonec je to plesnivý!"
Tak já jdu napsat na Ekofarmu Deblín, jejíž zeleninu jsem nejčastěji v supermarketech viděla, ale bojím se, že budou argumentovat nějakými chytrými povinnými hygienickými předpisy.

Nejlepším řešením je samozřejmě vyhnout se supermarketům a kupovat zeleninu přes biobedýnky nebo na farmářských trzích (zde Vám ale nikdo negarantuje původ zeleniny), což je většinou logicky možné od jara do podzimu. A na zimu holt potřebujete veeelký sklep, ve kterém jsou ideální podmínky pro skladování mrkví, brambor, cibule, dýní, jablek a kysaného zelí až do května...kdo to dneska má, ten se teda má...

kresba: Pepa Vaníček

Na kozí farmuu!!

Dnes tu mám další z našich tipů na výlety s dětmi, aneb jak strávit hezký den a přitom ukázat dětem něco zajímavého, přirozeného a obohacujícího bez toho, aniž byste museli vyprázdnit obsah peněženky za blbosti. 

Výletní areál Pěnčín (Pěnčín u Jablonce nad Nisou, ne u Turnova) je místo, kam se vracíme moc rádi. Je to ekofarma, tudíž tu mají zvířátka - úspěch u dětí zaručen, zvlášť u těch, kteří nemají možnost trávit prázdniny u dědečka a babičky na venkově. Ale nejen to, mají tu korálkovou dílnu s desítkami druhů skleněných perliček, ze kterých nejedné holčičce i klukovi přechází zrak. Mají tu brusírnu perel s možností prohlídek, kde se můžete dozvědět něco o tradičním řemesle našeho kraje, zemědělské minimuzeum, obchod s kozími a ovčími produkty v biokvalitě, pastviny, kde můžete pozorovat stáda ovcí... Navíc je odtud blízko do přírody, na Černou Studnici Vás údajně i vyveze nějaký vláček, ten asi jako jediný nemáme vyzkoušený. 

Jestli se budete o prázdninách pohybovat v okolí Jablonce nad Nisou, určitě zauvažujte o návštěvě!

Co na chleba

Vypadá to, že všichni, kdo se snaží nahradit nebo omezit mléčné výrobky, ať už z důvodů zdravotních nebo etických (něco málo o chovu krav), řeší stejný problém - co na chleba. Nápad, jak udělat z rostlinných zdrojů chuť nefalšovaného másla, bohužel nemám, ale mám pár tipů, jak nezkrachovat na kupovaných pomazánkách, nepřibrat po chlebu s marmeládou a zpestřit si jídelníček.

Vím, že bych měla drahým čtenářům doporučit chleba a pečivo vlastně vůbec nejíst, není to nijak extra zdravé. Ale přiznejme si - kdo to bez pečiva dává?? Takže pro ty, kdo to nedávají:)

Velmi se mi osvědčilo vařit domácí luštěninové a obilninové pomazánky. Je to levné, zdravé, je toho spousta a většinou to velmi dobře chutná, dokonce i dětem. I když člověk zvyklý na taveňáky si možná chvíli zvyká. Nejjednodušší postup je uvařit (nebo použít z plechovky) fazole, cizrnu nebo třeba slunečnicová semínka a rozmixovat se sušenými rajčaty, červenou řepou (syrovou nebo uvařenou), olivami, pečenou dýní, paprikami nebo tím, co je prostě zrovna v sezóně a po ruce, a dochutit, nejlépe bylinkami, různými natěmi, česnekem, olejem a umeoctem. Taková hmota se dá samozřejmě konzumovat nejen na chlebu, ale i na zelenině, se slanými tyčinkami, jak koho napadne. Originální recept na hummus si vygooglete.

Trochu složitější, ale ne o moc, je typ pomazánky se smaženou cibulkou. Osmažená cibulka se zasype větším množstvím lahůdkového droždí, rozmixuje s uvařenou pohankou a zase dochutí. Nebo špaldou, ječmenem,...ale to už je asi pro většinu lidí "moc zdravé":). Nebo vynechte lahůdkové droždí a smíchejte cibulku s uvařenou červenou čočkou, kari a protlakem. Tyto pomazánky se dají velmi jednoduše rozmixovat i tyčovým mixérem.

A až jim propadnete, můžete si zkusit suroviny na ně objednat bezobalově.

Ohlédnutí za Greenfestem

Někdy se Vám třeba zdá, že recyklujete k zbláznění, už ty různé pytlíčky a flašky nemáte kam dávat! V noci přemýšlíte, co jíst, co kupovat, kde to kupovat, co vyhodit, kam to vyhodit, abyste co nejméně zatížili planetu a pak si zase říkáte, jestli to má vůbec smysl, vždyť všude kolem je to lidem jedno. V takovém rozpoložení (tedy samozřejmě klidně i v jiném...) je dobré navštívit akci jako je Greenfest. Je to ekologický festival, který se v Liberci konal již potřetí. Najednou zjistíte, že nejste zeleným myšlením postiženi sami. Dokonce, že jsou i lidé, kteří myslí ještě zeleněji a není jich málo. Hrozně Vás to povzbudí, utvrdí, že to má smysl, a inspiruje k dalšímu konání. 

Letošní Greenfest byl zaměřený na jídlo. Návštěvníci si mohli poslechnout přednášky o živé stravě, veganství, makrobiotice i práně, jak komu libo, ale i konopném stavitelství, přírodních zahradách nebo mužství. V Altánu se představilo například brněnské divadlo DNO, které je tedy velmi alternativní, rozhodně zajímavý zážitek:)) Nechyběla ani dětská jóga nebo módní přehlídka. Ve stáncích jste si mohli koupit veganské a vitariánské jídlo, šťávy, smoothie a další speciality, látkové plenky a vložky, chytrou literaturu, dřevěné kliky, drahé kameny, oblečení z biobavlny, přírodní kosmetiku na vlasy, "bosé" boty a spoustu dalších věcí. Nás zaujaly znovuplnitelné kapsičky na domácí přesnídávky a příkrmy pro děti, od kterých si slibujeme, že z nich naše robátka s nadšením vysají i takové pokusy jako třeba řepovo-mrkvovo-nevímcoještě-jablečné smoothie...ve skleničce se jim to totiž prý nějak nepozdává.

Takže pokud Vám to za rok vyjde, určitě neváhejte!

Lískový domeček

Letošní sezónu na zahradě jsme zahájili celkem neobvykle - stavbou domečku z proutí. Chci říct všem, komu se to líbí a váhají, zda do toho jít, že to není žádná věda, ať neváhají. I když teda říkám hop a ještě jsem nepřeskočila - musím přiznat, že zatím neobrazil a některé proutky vypadají trochu suše...tak že by až napřesrok? Pro jistotu si vygooglete, jak to má vypadat správně a my si to příští rok zopáknem....

Tyto domečky se většinou staví z vrbových proutků, ale sehnat je, to je na tom ta věda. Tak jsme použili krásně rovné proutky lískové z náletů nedaleko našeho domu, jakože alespoň nebudeme muset řešit, že vrba potřebuje hodně vlhkou půdu a tu my nemáme. Nařezat byste je měli v období vegetačního klidu, to znamená od listopadu do února. Jak je vidět na fotkách, neodhadli jsme bohužel množství proutků a nezbyl nám jich dostatek na výplet, to bude muset počkat do příštího roku. My jsme stavěli pod dohledem zahradního profesionála, takže se proutky dočkaly dokonce kompostu, ale zvládnete to i sami. Děti z toho bývají nadšené a dospělí většinou taky. Jen škarohlídi brblají, kdo že kolem toho má sekat...

Zkušenosti vítáme!!

A navíc, kojení je eko

Asi jen maminka, která o kojení nic moc neví, může uvažovat o tom, že by se ho z nějakého důvodu vzdala. Mám potřebu šířit v této věci osvětu, protože když slýchám, co maminkám často radí v porodnicích, běhá mi někdy mráz po zádech. Když jsem sama prošla peklem "rozkojování", rozhodla jsem se absolvovat kurs pro laktační poradkyně, abych mohla radit maminkám, které nejsou v péči osvícených pediatrů a kterým ten jejich řekne: "Tak se na to vykašlete, vždyť ta dnešní umělá mlíčka už jsou vychytaná..." jako tenkrát mně. 

 Tak především je kojení nejpřirozenější způsob výživy miminka. Tělo matky vyprodukuje pro dítě mléko přímo na míru. Jeho kvalita a složení se mění v průběhu času podle toho, jak miminko roste. Dokonce když budete kojit z jednoho prsu starší a z druhého mladší dítě, budete mít dva druhy mlék. Tak dokonalé je naše tělo. V mléku jsou obsažené protilátky proti nemocem, které by miminko mohly ohrožovat. Maminky by si měly uvědomit, že umělá mléka jsou vyráběná z kravského mléka. Teleti roste nejprve tělo, lidskému mláděti mozek, tato jediná informace by měla stačit k uvědomění si, která strava je vhodnější. 

 Pokud má maminka problém s kojením - bolesti, nedostatek mléka, hladové dítě, abnormální tvar bradavek apod., měla by se obrátit na pediatra a pokud jí tento nedokáže pomoci nebo zlehčuje její problém, je zde síť laktačních poradkyň, kterých snad stále přibývá a které jsou připravené navštívit maminku doma, zkontrolovat polohu a techniku kojení a ve většině případů její problém během několika návštěv vyřešit. Jedna návštěva poradkyně vyjde cenově asi tak jako jedna krabice Nutrilonu...jenže to druhé vám jednou stačit nebude. 

Kromě toho, že je kojení dokonalé, nejzdravější, nejpohodlnější a nejlevnější, je také eko - žádné obalové materiály, výroba se děje tak nějak sama od sebe, žádné náklady na dopravu:)

Někdy se to tak blbě sejde, často to mamince v porodnici pokazí radami typu "kojte co tři hodiny" a nejde to a nejde, i když si to maminka přeje sebevíc. Je dobré si uvědomit, že důležitou roli hraje psychika - když je v pohodě maminka, je v pohodě děťátko a pohodové bývá i kojení. Někdy je to hodně těžké, ale maminky, pokud to situace aspoň trochu umožňuje, bojujte za své kojení ze všech sil a Vy, tatínci, je podpořte, jak jen můžete!

Skvělými stránkami je také http://www.kojeni.net/

"Zelené" pohádky

Chceme-li v dětech zakořenit vztah k přírodě, jsou nám obrovskou pomocí příběhy. Když si doma vyprávíme o zvířátkách (nepočítám za zvířátko Mickey Mouse...), pohádky pak na procházkách získávají velmi konkrétní obrysy. Děti také milují víly a skřítky, kteří mají v přírodě vše na starost. Můžete si o nich vymýšlet a vyprávět hodiny a hodiny a děti to neomrzí. Jenže vás nejspíš ano. Možná se vám taky někdy stane, že v knihkupectví tápete v záplavách nových a nových knih. Nevíte, po které sáhnout a bojíte se, co Vás v ní čeká. Třeba se Vám bude hodit pro inspiraci tip na několik pohádkových knížek, které mám ověřené na vlastním dítěti a u kterých se mnohému přiučíte i vy.

Velmi vítám také vaše oblíbené tipy!

Vítězslava Klimtová - O statečném skřítku Drnovci

Rozmar Kopecká - Veverkovic

Marie Kubátová - Vodnické pohádky

Jakob Streit - Pohádky horských květin

                    - Včelka Sluněnka

Jenže nakonec to stejně vždycky vyhrají Děti z Bullerbynu...

Jarní oddychnutí pro planetu

Na jaře prý probíhají rychleji a efektivněji očistné procesy v těle. Proto se tradičně vždy držely půsty před Velikonocemi. Tento zvyk se ale nějak ze společnosti vytratil a je to škoda, protože tělo by člověku poděkovalo za očištění od nánosů zimních hříchů. Zkuste se zastavit a popřemýšlet o tom, jestli byste také nezvládli menší odlehčení jídelníčku. Můžete zkusit třeba jen na pár týdnů vynechat maso nebo mléčné výrobky. To, co vám teď připadá nemožné, se může stát každoroční přirozenou tradicí. Místo jarní únavy si vyberte jarní očistu. Každý rok to zvládnete lépe a lépe. Možná to i trochu posune vaše myšlení v tom směru, co nutně potřebujete k životu a bez čeho se dá obejít. 

A jak je to s tou planetou? Současná živočišná produkce je pro ni obrovskou zátěží. Drží se mě taková utopická myšlenka, že kdyby každý druhý člověk na planetě ve stejnou chvíli na pár týdnů omezil živočišné produkty nebo držel nějakou formu půstu, že by si hrozně oddychla. Možná se vám zdá, že jedinec nemůže mít žádný vliv. Ale já si vždycky představuju, jak ty kuřecí řízky, co jsme nekoupili a neměli k obědu, v supermarketu vyhazují a příště jich musí objednat méně, a znám pár rodin, které to udělají také tak a myslím, že už jsme společně takhle pár kuřat a krav určitě zachránili. A pak si představuju, jak ve velkochovech snižují stavy a jak jednou třeba žádné velkochovy nebudou. 

Pokud vás to tedy oslovuje, 18. února bude Popeleční středa, po níž následuje 40denní půst. Nikdo nechce, abyste hladověli. Zkuste prostě vynechat nebo omezit třeba maso. Vy, kteří chcete pocítit pozitivní dopad na vlastní tělo i duši, vynechte maso, mléko, vejce, pečivo a cukr. Je to jen na 40 dní....:) A když vás to bude bavit, můžete si to zopakovat i dříve než příští jaro...

Přikládám ještě pro inspiraci recept na úžasnou polévku: http://veg-ethique.blogspot.cz/2013/08/polevka-z-cervene-repy-s-krenem.html 

Reklamujme!

Stalo se to každému z nás a bohužel ne jednou. Koupíme si bundu, tričko, kalhoty nebo boty a za měsíc je jdeme vracet s párajícím se švem. Tiskárny netisknou, rychlovarky nevaří, světla nesvítí, stěrače nestírají... Příště si "připlatíme za kvalitu" a zvolíme dražší "značkovější" výrobek, jenže nás často čeká ta samá štrapáce - cesta zpátky do obchodu, dohadování s prodavačkou o tom, co je to "běžné opotřebení" a "standardní použití", čekání měsíc na rozhodnutí někoho, kdo naši reklamaci odborně posoudí. A někdy zamítne. Takže se na to příště často vykašleme. Oželíme těch pár stovek, protože je nám líto času a energie vložených do reklamace. Buď chodíme s utrženým poutkem (popruhem, zipem, kapsou) nebo nám nefunkční věc leží doma. Zaclání a ubírá životní prostor. Pak ji vyhodíme a někde ve spalovně zřejmě vyletí komínem a změní se v popílek, který teď dýcháme. Úplně nová věc. A přitom jsme ji chtěli ještě deset let používat. Když to člověk domyslí, uvědomí si, že jde o mnohem víc než jen o peníze, které zaplatil v obchodě. 

Proto my to reklamování nesmíme vzdávat! Nosme prodejcům jejich šmejdy zpátky a tlačme na ně, ať si je vezmou...ať nás mají plné zuby dřív než my jich a ať pochopí, že chceme kvalitní věc, která nám vydrží léta. Ne punčocháčky, jejichž rozkrok má dítě po měsíci nošení u kolen a na které Vám prodavačka řekne, že co byste chtěli, dneska přece nic nevydrží. Ne matraci, o které slogan hlásá, že kvalitnější široko daleko nenajdete a která se nám po roce normálního spaní zlomí...Ne zimní boty, se kterými nesmíme do sněhu, protože se promáčí. Ne externí disk, který nám po dvou letech a měsíc po skončení záruky bez varování spolkne veškerá data včetně fotek z narození našich dětí. Proč mám nejkvalitnější kuchyňské náčiní od kamaráda, který ho sebral sedmdesát let staré na šroťáku a znovu mu vrátil život? Kdy už se konečně nevyplatí tyhle dnešní kšunty vyrábět???

Pro zájemce o problematiku plánovaného zastarávání velmi poučný (a také velmi smutný) dokument Spiknutí žárovek: https://www.youtube.com/watch?v=YAeNjD4Ce9M. 

Upozornění pro citlivé jedince: vynechte konec, kde je ukázáno, jak veškerý náš elektroodpad končí na obrovských skládkách v Ghaně, kde ho přebírají a spalují malé děti...nebudete moci spát.

Kryštofovo Údolí

Pokud nemáte velmi velmi rozvětvenou rodinu, máte zřejmě sváteční rodinné návštěvy dávno sfouknuté a může se vám stát, že o letošních dlouhých Vánocích nevíte, coby. Pak mám pro vás tip - nejezděte do (přeplněných!!) nákupních center, jeďte na výlet. Kdo máte v dojezdové vzdálenosti, tak třeba do Kryštofova Údolí.
Tato vesnička je známá Muzeem betlémů a hraček a posledních několik let také unikátním venkovským orlojem Martina Chaloupky umístěným na původně chátrající trafostanici. Vedle něj najdete Jírův betlém. A pokud máte s sebou děti, vyhraďte si čas ještě na Dům řemesel. Můžete si prohlédnout starý podstávkový dům také zevnitř, a protože se tu nachází výtvarný ateliér AMi, děti si tu mohou zkusit malovat na keramiku. A na oběd doporučujeme zajít do penzionu Eva, kde je moc sympatický pan hostinský.

http://www.orloj-betlemy-chaloupka.cz/homepage.aspx

http://www.atelierami.cz/

Proč budou naše děti chodit do skauta a ne na angličtinu

Pryč je snad naštěstí doba přetěžování malých dětí spoustou kroužků a zájmových činností. Už se ukázalo, že to pro ně není prospěšné a že se má dětem nechat čas na oddych a "volnou hru". Takže je potřeba si dobře rozmyslet, na které kroužky děti přihlásíme. My už teď víme, že naše děti budou rozhodně chodit do skauta. A myslím, že to není jen tak nějaká naše nostalgie. Skaut (nebo podobně orientované turistické a jiné oddíly) totiž dá člověku do života hromadu užitečných věcí. Na prvním místě kamarádství na celý život. Skauting staví na spolupráci, ne na soutěži. A když s někým strávíte víkend běháním po horách, v dešti, mraze, hladoví, v mokrých botách...to celkem stmeluje - máte komunitu, kam patříte. Je jasné, že na houslích asi partu tak lehko nevybudujete (nic proti houslím!). Možná namítnete, že se to do dnešní doby nehodí, ale já jsem přesvědčená, že se svět v tomto  ohledu již brzy změní. Já jsem poznala většinu svých kamarádů zhruba do čtrnácti let, pak už se přátelské vztahy prohlubují velmi těžko. Navíc v dospělosti člověk nachází nové přátele hrozně výjimečně, takže tohle by měl zvládnout z velké části v dětství. 

Další věcí, kterou se děti na hodině angličtiny nenaučí, je postavení nebo upevnění žebříčku hodnot. Pro rodiče je skauting zdrojem pozitivního výchovného působení. Když už na děti doma nemáte nervy, místo přemlouvání, ať Vám s něčím pomohou, si radši uděláte všechno sami. Tak to alespoň dělali moji rodiče. Ale na skautském táboře, tam mi hodně rychle vysvětlili, že každý maká pro celek. Nešlo o body, ale o to, jak se na mě pak dívalo dalších třicet lidí. Nebo nějaký podvod, podraz..., to se prostě nedělá. Rodič přestane být pro dítě v určitém věku vzorem, ale ve skautu má dítě možnost najít vzory, které hledá a jejichž chování je hodné následování. Jakoby mimochodem se tu člověk naučí zodpovědnosti, vytrvalosti, týmové spolupráci.

No a pak taky to, o čem jsem tu už několikrát mluvila - jak vybudovat v dětech vztah k přírodě. O přírodě je skauting velmi...doufám, že ještě pořád. Enviromentální výchova je součástí přístupu ve většině oddílů, samozřejmě nejen skautských. Děti se učí poznávat živočichy i rostliny, orientovat se v lese, kde tráví (snad ještě) většinu času, na táboře i tři týdny, navíc bez elektřiny, plynu, vodovodu a maminky. Pamatuju si ten intenzivní pocit, že člověk prostě žije. Navíc si děti sami vaří, sami perou, to je přece sen každé matky! Je úžasný pocit tohle zvládnout, pro dospělého i pro dítě. 

A abych nezapomněla - taky je to levné:)) Protože ve skautu se Vám o dítě postarají z nadšení a bez nároku na honorář.

Takže až budete vybírat zájmové kroužky pro své děti, popřemýšlejte i nad skautským oddílem. Dovednosti a znalosti může člověk získávat celý život, ale je opravdu strašně fajn mít zdravý základ a kolem sebe pár super lidí, na které se člověk může spolehnout. 

A kterým dětem se bude ve skautu nejvíc líbit? Přece těm z lesní školky

Čeká nás GMO diktatura?

Do tohohle výkřiku se mi hodně nechtělo, několikrát jsem ho odkládala...asi proto, že když si o tomto tématu začnu něco číst, mám chuť si jít hodit mašli. Ale nebojte, to je tím, že já jsem hrozný pesimista...

Geneticky modifikované organismy - GMO - je velmi často skloňované sousloví. Co si pod tím představit? Geny jednoho druhu se nastřelují nebo injekčně vkládají do jiného druhu za účelem vytvoření nové vlastnosti. Je vedlejší, že jedno je zvíře a druhé rostlina... Vznikají tak například rajčata s geny aljašské tresky (aby lépe odolávala mrazům). Tyto postupy jsou velmi hrubé a nepřesné - výsledky nejisté. Co se týče rostlin, nejčastěji je snahou dosáhnout co největší odolnosti proti herbicidům (takže farmář může stříkat více, protože rostlina to vydrží) a schopnost vytvořit si vlastní herbicid. V obou případech do sebe dostane konečný konzument větší dávku těchto toxických látek než při konvenčním způsobu pěstování. Protože je vytvoření takovéhoto produktu vlastně vynálezem, je běžné si ho dát patentovat. 

GM potraviny mají zastánce i odpůrce, ale jisté je jedno - nikdo neví, co to s konzumentem za několik (desítek) let udělá. Ani se tím nikdo nezabývá. Protože to není sledováno, nebude možné dokázat, že ty které zdravotní obtíže jsou způsobeny konzumací GMO.

GM plodiny byly vyvíjeny, aby měly vysoké výnosy a s cílem zamezit hladomorům a přílišnému používání herbicidů a pesticidů. Podle různých studií (http://www.forbes.com/sites/bethhoffman/2013/07/02/gmo-crops-mean-more-herbicide-not-less/) je však evropské zemědělství udržitelnější a výnosnější než to americké. 

Ono ale nejde jen o (ne)zdravou stravu a zdravotní dopad na konzumenta, což je asi nejdiskutovanější téma ohledně GM potravin. Ono jde hlavně o svobodu. Věděli jste, že Monsanto (největší světový výrobce GM semen a Roundup herbicidu) v USA prosadilo zákon, který zakazuje vlastnit sadbu na další rok? Vlastníte třeba starou krajovou odrůdu nějaké plodiny a z úrody si každý rok necháte několik semínek na příště? Jste zločinec... Podle tohoto zákona si musíte každý rok kupovat semínka, která produkuje Monsanto a která Vám příští rok nevyklíčí... No a protože je Monsantu Amerika malá, snaží se, mimo jiné prostřednictvím TTIP (ještě stále je čas podepsat petici!!), nacpat nám to sem do Evropy. My si tu s velkým úsilím pipláme biofarmy a oni nám za rohem zřídí pole s geneticky modifikovanou kukuřicí. A vítr zanese pyly té GM do té bio (na vzdálenost až 100 km) a úplně ji tím znehodnotí. A to nemluvím o tom, že Monsanto pak může biofarmáře zažalovat za ukradení svého patentu, což se v USA běžně děje - Monsanto tyto soudy vyhrává! Tohle by nevymyslel ani Orwell. 

Čím dál více lidí trpí různými alergiemi, ekzémy a dalšími nemocemi způsobenými především nekvalitní a nepřirozenou stravou. Nechápu, že se někomu chce riskovat experiment jménem GMO. Většina lidí to možná neví, ale přestože v Evropě je produkce GM potravin (ještě) zakázaná, nejsou zakázaná GM krmiva pro zvířata. Správně tušíte, že nebezpečné toxiny se dostávají do masa, takže pokud ho jíte, GM potraviny pro Vás vlastně nebudou zas až taková změna. 

Samozřejmě není možné zamezit ani tomu, aby do Evropy (jediného kontinentu, který zakazuje až na výjimky pěstování GM plodin) nepronikaly GM potraviny ilegálně. Nezapomínejme ale, že tyto věci můžeme ovlivnit jedině tím, co se rozhodneme koupit. Nákupem kvalitních potravin podporujeme zodpovědný přístup k planetě, ale i podnikání a svému zdraví, v opačném případě přispíváme k obrovským ziskům megakorporací jako je třeba bezohledné Monsanto.

http://www.margit.cz/gm-potraviny/

film Semena smrti: Odhalení lží o GMO

kresba: Pepa Vaníček

Kupujme svým dětem kvalitní a krásné hračky

Děti by nepotřebovaly téměř žádné hračky. Většině z nich by stačilo pár kostek, pastelky, nějaké šátky, tři čtyři kelímky a hromádka kamínků, zbytek jim poskytne jejich fantazie...pokud ji nezabijeme, ale o tom jindy.
Hračky kupují ze začátku dospělí neschopní odolat té obrovské nabídce, v dobrém úmyslu, aby děťátku něco nechybělo, ale i sobě pro radost. Děti si na to rychle navyknou a pak vyžadují koupi dalších a dalších hraček při každé příležitosti, kterou nemusí být jen třeba narozeniny, ale každá cesta do (jakéhokoli) obchodu. Často tak přinesou levnou (kupovat často drahou hračku si může dovolit jen málokdo) hračku domů, kde po chvíli hraní skončí na hromadě věcí, které dítě nemůže ani pojmout. Dospělí pak "dnešní mládeži" vyčítají, že nemají k věcem žádný vztah...jak si ale vytvořit vztah k něčemu, co musím jednou za půl roku probrat a vyházet, abych se vůbec vešla do bytu? Proto když vybíráme dárek pro své děti, rozmysleme si třikrát než něco koupíme. Nelitujme peněz za dražší hračku, ušetříme je za koupi patnácti plastových nesmyslů.

Smutné je, že jsme se nějak přizpůsobili té nabídce levných nekvalitních věcí. A když chceme pořídit nějakou hezkou kvalitní hračku, třeba z přírodních materiálů, často pro ni není kam zajít. Zbývá tedy googlit. Nebo vybírat třeba na Fleru. Tam dostanete jako bonus spoustu lásky věnované ručně vyrobené hračce a dobrý pocit, že jste podpořili české výrobce.

                           

Dřevánci - http://www.fler.cz/rjabinnik  

ručně šité hračky - http://www.fler.cz/elodea

Shrnutí bedýnkové sezóny

Je konec října a my se těžce smiřujeme s tím, že budeme muset kupovat zase zeleninu ze supermarketu. Přes léto jsme si totiž pravidelně mlsali biozeleninku. A tak si říkám, že by se možná někomu mohla hodit jakási recenze odběru biobedýnek. Pro ty, kteří by nevěděli - biobedýnky jsou předplacené pytle plné čerstvé české chemicky neošetřené zeleniny, které si vyzvednete každý týden na předem domluveném odběrném místě. My jsme měli bedýnky od pana Tachecího ze středních Čech, jejichž distribuci pro Liberec zajišťuje rodina Hruškova z Hospodářství Pod Dračím kamenem. 

Bedýnkování má spoustu kladů, ale bohužel i některé zápory. Největším kladem je samozřejmě to, že získáte čerstvou a kvalitní biozeleninu. Na rozdíl od farmářských trhů máte jistotu, že jsou plodiny opravdu nestříkané. Něco málo jsme si vypěstovali sami, a tak jsme celé léto téměř nemuseli nakupovat nikde jinde. Už jste měli někdy upřímnou radost z brambor? A z červené cibule? Radost jsme měli také z toho, že jsme mohli podpořit českého pěstitele a jeho snahu chovat se šetrně k půdě.

Dalším kladem (pro někoho to však může být zápor) je, že téměř v každém pytli najdete "věc", o níž netušíte, co to je. Mangold, tuřín, mochyně peruánská, artyčok, černý kořen - to bych si sama od sebe fakt nekoupila, navíc bych ani neměla kde to koupit. Takže sednete k internetu, kouknete na Hruškovic blogu, co to vlastně je (možná by se hodila nějaká cedulka se seznamem) a hledáte recept, co s tím. Většinou si pochutnáte. Na to ovšem nemusí mít každý čas. Přiznávám, že pár vodnic a černých ředkví jsem musela vyhodit. Určitě fungují ale v jiných oblastech i bedýnky, jejichž obsah si můžete předem navolit.

Za největší zápor považuji to, že v době dovolených musíte sehnat někoho, kdo za vás bedýnku vyzvedne a zpracuje. Nebo nejezdit na dovolenou. Odhlásit jednu nebo dvě bedýnky nejde, chápu, že to by bylo logisticky velmi náročné. Dále zřejmě existují i lidé, kteří nesní 5 kilo zeleniny, kterou je většinou potřeba tepelně upravit, za týden. My jsme s tím problém neměli, ale tomu, kdo vaří jen o víkendu, by se mohlo stát, že se mu bude nenápadně zvětšovat hromádka na kompostu. Poslední pytle obsahovaly druhy zeleniny, které vydrží déle - cibule, dýně, brambory, česnek, tyto zásoby nám vydržely ještě asi 14 dní po odebrání poslední bedýnky.

I přes jisté nevýhody nám bedýnkování velmi vyhovovalo, doporučujeme ho každému, kdo má rád zeleninu a planetu a těšíme se na příští rok. Snad jsem někomu váhajícímu pomohla s rozhodováním, doufám, že nás "bedýnkujících" bude rok od roku více a více a zeleninu z Polska, Holandska či Španělska budeme nuceni kupovat méně a méně.

TTIP - o co vlastně jde?

V červnu 2013 se rozběhla jednání o Transatlantickém partnerství pro obchod a investice (TTIP) mezi Evropskou unií a USA. Měla by skončit nejpozději v prosinci 2014. Jednání jsou tajná, ale podle informací, které se dostaly na veřejnost, má tato smlouva sjednotit americké a evropské normy a standardy, přičemž je zde nebezpečí, že toto sjednocení proběhne podle nejnižšího společného jmenovatele, tedy že dojde ke snížení evropských standardů. Znamenalo by to, že by bylo možné zde prodávat produkty, které by nyní přes přísné evropské normy neprošly.
I přes to, že americký trh se stává méně a méně významným, je zřejmě tradiční transatlantická spolupráce důležitá a může usnadnit život lidem, firmám i státům. Neméně důležité je však zachovat rozdíly v přístupu obou stran k některým oblastem života. Hnutí Duha vytvořilo dokument Diplomacie všedního života, který popisuje možná rizika, která by mohlo uzavření smlouvy přinést do naší každodennosti, a také navrhuje řešení. Protože není úplně krátký, udělala jsem pro zájemce stručný výtah. Protože psát výtahy, to je jedna z mála věcí, které jsem se naučila celkem dobře ve škole... 

Diplomacie všedního života. 

Proč bychom měli pečlivě rozvažovat, co se dostane 

do euro-americké dohody o volném obchodu – a co nikoli

1. Co se vlastně chystá

Podstatou zón volného obchodu je většinou zrušení cel a dovozních kvót. Pro obchod mezi EU a USA platí cla pouze 5,2% a 3,5%. Jedná se tedy především o zrušení nejrůznějších překážek a sjednocení odlišných pravidel a technických norem. 

2. Tlustá čára 

Evropská komise chce sjednotit regule pro technické detaily v automobilech. Jenže americká pravidla (téměř na vše) jsou mnohem laxnější než evropská. EU například tlačí na výrobce, aby dodávali na trh chytřejší automobily s menší spotřebou. Americké automobilky se ale řídí jiným zákonem, který by, pokud by byl určující, umožňoval dodávat na evropský trh auta s mnohem větší spotřebou než dovolují evropské předpisy. Podobný dopad by sjednocování mělo i na další odvětví, jako například štítkování elektrospotřebičů, pravidla pro množství škodlivin v benzínu nebo naftě apod. Dalším příkladem jsou pravidla pro toxické chemikálie - zatímco evropské státy se dohodly před několika lety na nových, progresivních pravidlech pro schvalování syntetických chemikálií, aby se předešlo výrobě spotřebního zboží poškozujícího lidské zdraví, americká chemická výroba se řídí zákonem z roku 1976. V USA se tak dnes běžně prodávají nebezpečné látky, které Evropa zakázala. 

Smlouva by tedy měla výslovně zaručit, že se sjednocování norem nebude týkat ekologických, sociálních a dalších důležitých standardů.

Sjednocování by mělo proběhnout na nejvyšším, nikoli na nejnižším společném jmenovateli. 

3. Americké jídlo na evropských talířích?

Nejspornějším bodem smlouvy bude patrně jídlo. Evropané jsou ve výběru jídla velmi nároční. Ovšem americkým potravinářským společnostem vadí, že kvůli tomu evropský půlmiliardový trh velkou část jejich výroby nechce. Evropa klade důraz na kvalitu potravin, zdravé jídlo, život na venkově, péči o krajinu a slušné zacházení se zvířaty, oproti tomu USA preferuje velkovýrobu, fast foody a průmyslové zemědělství. 

V souvislosti s TTIP se mluví o přísnějších evropských pravidlech pro geneticky modifikované plodiny, ale americké firmy chtějí, aby se hovořilo také o pesticidech, chemickém ošetřování patogenů, přídatných látkách v krmivech, růstových hormonech, potravinových aditivech a ochucovadlech, značení potravin, podpoře místního jídla nebo ekologických standardech pro agropaliva. EU a USA se liší v názoru, co je ještě přijatelné a co už ne. Jako příklad autoři uvádějí používání růstového hormonu rekombinantního bovinního somatotropinu (rbST) v hovězím mase americkými farmáři. Tento hormon je v EU, stejně jako v Kanadě, Izraeli, Japonsku, Austrálii a na Novém Zélandu zakázán. 

Dalším předmětem projednávání je podpora a tudíž pozitivní diskriminace místních výrobců a zemědělců státními programy v EU i USA. V nové smlouvě by mohly být zakázány, protože vlády tak zákazníky nepřímo připravují o dovážené zboží.

4. Nová vlna arbitráží?

ČR je na 5. místě ve světovém žebříčku zemí postižených arbitrážemi. Proto by nás měl zajímat nejkontroverznější bod chystané smlouvy - tzv. mechanismus urovnání vztahů mezi investory a státy (ISDS). Tato sporná klauzule umožňuje soukromým firmám napadat v arbitrážích běžné zákony zemí, správní rozhodnutí apod. (ovšem státu to samé právo nedává, navíc zároveň diskriminuje domácí firmy). V minulosti zneužily arbitráží různé firmy proti reformám zdravotního pojištění, zákazům škodlivých chemikálií, podpoře čisté energetiky, regulaci cigaret nebo správním rozhodnutím o těžbě nerostných surovin (těch se týkalo 36% kauz). Jenže arbitráže mají dopomoci ke spravedlnosti zahraničním investorům v nestabilních a nedemokratických zemích, kde nefunguje soudnictví. Nemá sebemenší smysl vkládat takový bod do smlouvy mezi EU a USA. Za zbytečný označil ISDS i Simon Lester z Cato Institute, vlivné americké organizace, která obvykle prosazuje radikální dohody o volném obchodu: "Obě strany mají dospělý, stabilní a dobře rozvinutý právní a politický systém. Jakou ´ochranu´ zahraniční investice v této situaci potřebují nad to, co už zaručuje domácí právo?"

Klauzule o arbitrážích jsou pochybné také proto, že připravují signatářské země o státní suverenitu - rozhodnutí, která byla v pravomoci parlamentu, vlády nebo justice, se přesouvají do rukou tribunálu tvořeného obvykle třemi soukromými osobami.

5. Řešení

ČR by měla prosazovat 4 konkrétní požadavky:

1. úplné vyloučení arbitráže a zrušení arbitrážních klauzulí ve stávajících smlouvách mezi USA a evropskými státy (ta česko-americká je ještě nevýhodnější než výše popsaná klauzule)

2. vyloučení potravin a zemědělství

3. právo na svobodnou volbu standardů

4. řešení globálních problémů -  dohoda společného postupu v důležitých bodech: dani z finančních transakcí, zásahu proti daňovým rájům, potírání daňových úniků nebo ochraně před globálními změnami podnebí

No, a co můžeme udělat my? Sledovat další vývoj a zase jednou podepsat petici:

http://stop-ttip.org/podepiste/

O životě s lesní školkou

Stalo se něco, s čím nikdo ani v nejmenším nepočítal - prezident Zeman vetoval zákon o dětských skupinách! (Viz http://ekovykriky.blogspot.cz/2014/09/tak-oni-to-fakt-schvalili.html) Při té příležitosti bych vám, kteří máte pouze mlhavou představu o tom, jak to funguje v lesních školkách (i když v zákoně nešlo jen o ně), ráda přiblížila fungování té naší. 

Lidé většinou vědí především to, že jsou ty nebohé děti celý den venku, futeř nefuteř. V tomto případě bych pouze poupravila jejich představu, že ne děti, nýbrž spíše pedagogové jsou v tomto případě nebozí. Představte si ve třiceti, čtyřiceti letech trávit celý den v lese, relativně aktivním pohybem - večer padnete a to do toho vůbec nemusí pršet. Dětem, těm to je jedno - po oznámení "dneska prší:" dítě nadskočí nadšením: "huláá, můžu si vzít pláštěnkuuu!!!"  a o oblíbenosti kaluží nebo okapů snad ani nemusím mluvit.
Naše školka má k dispozici kamenný dům, který děti využívají na část dne v zimě, ale spousta lesních školek disponuje pouze jurtou, stanem nebo maringotkou. To je ten důvod, proč by nikdy nebylo v jejich silách "vejít se" do zákona o dětských skupinách. 

Pobyt venku je jistě jedním z nejdůležitějších přínosů lesních školek. Většinou to ale není nějaké bezplánovité placatění se (i když je kladen důraz i na volnou hru). Školka má vypracovaný celoroční program, který je svázaný s koloběhem roku; děti tak na vlastní kůži zažívají proměny přírody, kterých by si jinak vůbec neměly šanci všimnout. V lesní školce se neslaví jen Vánoce a Velikonoce, ale také například příchod svatého Michaela, Martina, masopust, otvírání studánek...každý měsíc se pořádá tématická slavnost, kam jsou pozváni rodiče a přátelé školky. Děti se učí využívat darů přírody, učí se o ni pečovat a neubližovat jí. Zpívají, tančí, malují, pečou chleba, zdobí prostory, ve kterých žijí, učí se pracovat s různými nástroji. Nebojí se bouřky, ohně nebo klíštěte.

Velmi podstatnou součástí filozofie lesních školek je pro mě vytváření komunity kolem školky. Jako rodiče máte možnost zapojit se do různých aktivit podporujících chod školky. Ovšem, to také není pro každého. Každopádně pedagogy zde zajímá, co si myslíte, minimálně jednou měsíčně máte možnost setkat se všichni na výše zmíněné slavnosti...opravdu se vám nestane, že potkáte na hřišti dítě a divíte se, že ho vaše dítě zná ze školky. Tady prostě zná každý každého (tedy samozřejmě podle míry vlastního zájmu).
Je to jistě dané menším počtem dětí ve školce. A to je další důležitá věc. Individuální přístup, který vám většina klasických školek nemůže nabídnout, ani kdyby chtěly. Objetí nebo pohlazení přesně ve chvíli, kdy to dítě potřebuje. Velmi se mi líbí, jak jsou zde děti vedené k tomu, aby řekly, když se jim nelíbí něco, co jim druhý dělá, ale také aby byly ohleduplné k sobě navzájem. 

Dalším bodem, který bych chtěla zmínit, je alespoň v naší školce, zdravý jídelníček. Opravdu jsem vděčná, že nemusím posílat dítě do školky, kde jsou mu běžně předkládány párky nebo sladkosti jako svačina. A abych nezapomněla - oddálení střetu s konzumem. Když vaříte polívku z bláta a šišek, není moc prostor na to porovnávat, kdo má dražší, krásnější a modernější hračku. Někdy si říkám, že to, co zaplatíme na školkovném, ušetříme na hračkách, které nosí ostatní děti běžně do klasické školky a které by naše dítě ZA KAŽDOU CENU muselo mít.

Tak oni to fakt schválili!

Asi už to všichni víte, ale nedá mi to, abych také nevyjádřila své rozhořčení. Mluvím o právě schváleném zákonu o dětských skupinách, který požaduje, aby dětem v lesních školkách, které ponoří ruce umyté po záchodě do bláta, visely na věšáčcích nedotýkající se ručníky. Aby od počtu čtyř dětí měly k dispozici čtyři samostatné místnosti v sanitární oblasti - lesní školky, které mnohdy nemají ani zděnou budovu.
Aby skautské oddíly, které mají mezi členy děti předškolního věku a které se vám téměř zadarmo postarají na pár hodin týdně o dítě, zřídily ve svých klubovnách samostatné šatničky vybavené dětským šatním nábytkem. Pro pětileté děti je musejí mít, jakmile děti dosáhnou věku šesti let, už je mohou zrušit... Aby předškolní kluby, které dávají různě znevýhodněným (handicapovaným nebo třeba chudým) dětem možnost navštěvovat předškolní zařízení, měly kliky na oknech v požadované výšce...

Stát není schopný zařídit dostatek míst ve státních školkách, s tím jsme se smířili. Argumenty, že za pár let nebude dětí tolik, nás už nemohou rozhodit. My rodiče, ten problém řešíme teď. A také jsme si ho vyřešili - povětšinou rodičovské iniciativy založily různá alternativní zařízení. Bez pomoci státu, nic od něj nechtějí, vše platí sami. A ten stát jim bude házet klacky pod nohy? Místo toho, aby jim poděkoval?? 

Původně jsem opravdu věřila, že je to nějaký omyl. Omylem byly do zákona zahrnuty iniciativy, které tam nepatří, ale bylo navrženo řešení spočívající v dobrovolnosti registrace k dětským skupinám, situace je nakonec jednoduchá. Jenže on to není omyl, ona je to opět naprostá ignorace přání a zájmů občanů. Ani 14000 podpisů pod dvě petice nestačilo k pozměnění takovéhoto zákona.
Na aroganci v politice jsme zvyklí, ale když se její dopady přímo dotýkají našich dětí, znovu nás to zvedá ze židle. Jako tisíce dalších lidí nerozumím tomu, proč byl takový nesmysl schválen. Jediné, co bych jako důvod chápala, by byla snaha o potlačení veškeré jinakosti ve výchově. Vládnout stádu je přece nejjednodušší. Ale mně bude vždycky milejší, aby moje dítě ve školce raději ochutnávalo jehličí než dýchalo na procházce výfukové plyny. A vždycky budu protestovat proti tomu, když mi někdo tu první možnost bude chtít vzít...